Hodnocení:
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 8 hlasů.
Poznámky a deníkové záznamy dokumentují spolupráci Guattariho a Deleuze na jejich knize Anti-Oidipus z roku 1972.
„Nevědomí není divadlo, ale továrna,“ napsali Gilles Deleuze a F lix Guattari v knize Anti-Oidipus (1972) a podnítili tak jedno z nejodvážnějších intelektuálních dobrodružství posledního půlstoletí. Známý filozof a aktivista-psychiatr společně aktualizovali psychoanalýzu i marxismus ve světle radikálnější a „konstruktivistické“ vize kapitalismu: „Kapitalismus je vnějším limitem všech společností, protože sám žádný vnější limit nemá. Funguje dobře, dokud se neustále rozpadá.“ Málokdo tehdy věřil, jak napsali v často citované úvodní větě Rhizomu, že ‚Anti-Oidipa jsme napsali my dva společně‘. A dodali: „Protože nás bylo každý několik, tak se z toho stala pěkná tlačenice“. Tyto poznámky, které Guattari adresoval Deleuzovi při přípravě Anti-Oidipa a které Deleuze opatřil poznámkami, jejich tvrzení dokládají a konečně vynášejí na světlo továrnu na divadlo. Odhalují Guattariho jako vynalézavého, vysoce analytického, matematicky založeného „konceptualistu“, pravděpodobně jednu z nejplodnějších a nejzáhadnějších postav současné filosofie a sociopolitické teorie.
Dokumenty Anti-Oidipus (1969-1973) jsou doplněny rozsáhlými deníkovými záznamy, v nichž Guattari popisuje svůj bouřlivý vztah se svým analytikem a učitelem Jacquesem Lacanem, své obavy z vydání Anti-Oidipa a popisuje svůj osobní a profesní život soukromého analytika a spoluředitele experimentální kliniky Laborde (vytvořené v 50. letech 20. století).
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)