Hodnocení:
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.
Text and Supertext in Ibsen's Drama
Přístup Briana Johnstona k Ibsenovi, který je dnes již dobře známý, se nepodobá žádnému jinému.
Johnston vidí dvanáct Ibsenových realistických her jako jediné cyklické dílo, jehož realistická metoda skrývá mnohem větší básnický záměr, než se dosud předpokládalo. Cyklus podle něj představuje jedno ze stěžejních děl evropské imaginace, které je svým rozsahem srovnatelné s Goethem nebo Dantem.
A ukázal, že Ibsen je dědicem romantického a hegelovského umění a myšlení, přičemž toto dědictví přizpůsobil okolnostem své doby. Tato práce ukazuje, jak jazyk a scéna, postavy a rekvizity Ibsenových dramat zakládají odvážný a dalekosáhlý divadelní cíl: nic menšího než výpověď o naší biologické a kulturní identitě v jejím mnohovrstevnatém celku. Johnston tvrdí, že Ibsenův realistický text sice podněcuje zdání života devatenáctého století, ale zároveň objektivně a přesně buduje alternativní obraz, v němž se realistické scény znovu zmocňují archetypální postavy a situace z naší kulturní minulosti.
Ibsenovu strategii v jeho realistických hrách tak vidí ve dvou rovinách: (1) v dialektickém převracení reality devatenáctého století prezentované ve hrách a (2) ve vynuceném obnovování archetypů z minulosti, a to postupem podobným tomu, který použil James Joyce v Odysseovi. Nadtextem Johnston rozumí zásobárnu kulturních referencí, z níž Ibsen ve svém realistickém díle průběžně čerpal stejně jako v dřívějších poetických a historických dramatech.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)