Tento úzký prostor: Všichni, kdo se chtějí stát dětským onkologem, jeho židovští, muslimští a křesťanští pacienti a jeruzalémská nemocnice.

Recenze čtenářů

Memoáry Dr. Elishy Waldmana nabízejí zasvěcený pohled na jeho zkušenosti dětského onkologa v nemocnici Hadassah v Jeruzalémě a zkoumají složitost lékařské praxe uprostřed kulturního, náboženského a politického napětí. Kniha zdůrazňuje hluboký význam paliativní péče a osobních kontaktů s pacienty a jejich rodinami a vyzdvihuje výzvy i přínosy jeho profese.

Kniha je dobře napsaná a podněcuje k zamyšlení, poskytuje hluboké porozumění dětské onkologii, paliativní péči a lidskému stavu. Recenzenti oceňují introspektivní a upřímné vyprávění doktora Waldmana, které zahrnuje osobní úvahy a vhledy do jeho emocionálních a morálních bojů. Mnozí jej popisují jako silné a dojemné vyprávění, které je nezbytnou četbou pro ty, kdo se zajímají o medicínu a lidskou zkušenost, s bohatými kulturními a duchovními postřehy.

Někteří čtenáři mají pocit, že kniha postrádá dostatek osobních detailů o životě doktora Waldmana mimo jeho lékařskou praxi, a chtějí tak více hloubky, pokud jde o samotného autora. Několik kritik navíc zmiňuje případy opakování a potřebu redakční úpravy. Objevují se také připomínky k autorovým domnělým politickým sklonům a k tomu, že kniha plně nezkoumá některá témata související se složitým prostředím, v němž pracuje.

(na základě 22 hodnocení čtenářů)

Původní název:

This Narrow Space: A Pediatric Oncologist, His Jewish, Muslim, and Christian Patients, and a Hospital in Jerusalem

Obsah knihy:

hořkosladké a zároveň inspirativní vzpomínky americké dětské onkoložky, která se sedm let starala v Jeruzalémě o izraelské a palestinské děti, jež měly jednu společnou tragickou věc - diagnózu dětské rakoviny

V roce 2007 dostal Elisha Waldman, newyorský dětský onkolog a specialista na paliativní péči ve věku kolem třiceti let, nabídku na vysněnou práci: byl ošetřujícím lékařem v jeruzalémském zdravotnickém centru Hadassah. V Izraeli vystudoval medicínu a strávil tam nějaký čas jako teenager; nyní se chystal zemi, kterou miloval, něco vrátit. Ale v důsledku finanční krize v nemocnici, která v něm zanechala pocit nejistoty ohledně jeho budoucnosti, Waldman se značnou lítostí v roce 2014 Hadassah opustil a vrátil se do Ameriky. Tento úzký prostor jsou jeho hluboce působivé a dojemné vzpomínky na sedm let, které strávil péčí o děti - izraelské Židy, muslimy a křesťany; palestinské Araby ze Západního břehu Jordánu a Gazy - s jednou společnou zničující věcí: všem byla diagnostikována nějaká forma dětské rakoviny. Waldmanova léta v Hadase byla stejnou měrou naplněna hlubokým pocitem zadostiučinění, frustrací, když regionální politika někdy stála v cestě péči o jeho pacienty, a napětím z tenké hranice, po které musel jít, když mu náboženské tradice rodin některých pacientů ztěžovaly poskytnout těmto dětem péči, kterou si podle jeho názoru zasloužily.

Waldman, který se pohyboval v nepřehledné izraelské byrokracii, všudypřítomné hrozbě války a kulturních střetech, které se někdy přenesly i na jeho kliniku, se naučil spokojit s malými vítězstvími: s mladým pacientem, jehož nemoc se dostala do remise, se zlomenými rodiči, jejichž poslední hodiny s dítětem byly smysluplné a útěšné.

Když se Waldman snažil vytvořit si v novém domově osobní i profesní život, potýkal se s otázkami vlastní identity a víry a s neřešitelným konfliktem mezi Izraelci a Palestinci, který se stal každodenní součástí jeho života. To, co se dozvěděl o sobě samém, o složité zemi, jíž se nyní stal součástí, a o srdcervoucích, statečných a roztomilých dětech, o něž se staral - ať už pocházely z Me'ah Še'arim, Ramalláhu nebo z města Gazy -, dojme a vyzve čtenáře po celém světě.