Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha nabízí podrobné zkoumání průsečíku mezi alžbětinskou Anglií a islámským světem, přičemž spojuje historii, kulturu a literaturu a přináší nové poznatky, zejména v souvislosti se Shakespearovými díly. Mnozí čtenáři ji považovali za poučnou, dobře prozkoumanou a za potřebný doplněk historických vyprávění, která jsou ve vzdělávání často opomíjena. Někteří však kritizovali styl a strukturu psaní a poznamenávali, že se jim kniha zdála místy nesouvislá a příliš dlouhá.
Klady:⬤ Dobře zpracovaný
⬤ poskytuje nový pohled na vztah alžbětinské éry k islámskému světu
⬤ otevírá oči nad Shakespearem
⬤ poučné a poutavé vyprávění
⬤ zabývá se opomíjeným aspektem dějin
⬤ důležitým pro současné diskuse.
Zápory:⬤ Nejednotný styl psaní
⬤ působí nesourodě, jako by obsahovala dvě samostatné knihy
⬤ některé kapitoly jsou vnímány jako příliš dlouhé nebo nudné
⬤ ne pro každého byla poutavá po celou dobu
⬤ postrádá trvalou kvalitu psaní.
(na základě 37 hodnocení čtenářů)
Původní název:
This Orient Isle - Elizabethan England and the Islamic World
Obsah knihy:
V roce 1570, kdy bylo jasné, že Alžběta I. nebude nikdy přijata do katolického svazku, ji papež exkomunikoval.
Na základě zásady „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“ to znamenalo začátek mimořádného sblížení Anglie s muslimskými mocnostmi, které bojovaly proti katolickému Španělsku ve Středomoří, a kulturní, hospodářské a politické výměny s islámským světem, jakou až do novověku nikdo nezažil. Anglie podepsala smlouvy s osmanskou Portou, přijala velvyslance od marockých králů a dodávala munici do Marrákeše. Koncem 80.
let 15.
století se stovky, možná tisíce alžbětinských obchodníků, diplomatů, námořníků, řemeslníků a soukromníků vydávaly na cestu z Maroka do Persie. Patřil mezi ně vynalézavý obchodník Anthony Jenkinson, který se v 60.
letech 15. století setkal se Süleymanem Nádherným i perským šáhem Tahmaspem, William Harborne, norfolkský obchodník, který se v roce 1582 stal prvním anglickým velvyslancem u osmanského dvora, a dobrodruh sir Anthony Sherley, který strávil většinu roku 1600 na dvoře šáha Abbáse Velikého. Pozoruhodné je, že předchozího roku vyslala Alžběta do osmanského hlavního města lancasterského kováře Thomase Dallama, aby před sultánem Mehmedem zahrál na jeho varhany s hodinovým strojkem.
Povědomí o islámu, které si tito Angličané přinesli domů, se promítlo do mnoha velkých kulturních děl té doby, včetně nejznámějšího Marlowova Tamburlaina a Shakespearova Tita Andronika a Kupce benátského. Rok po Dallamově výpravě strávil marocký velvyslanec Abd al-Wahid bin Mohammed al-Annuri se svým doprovodem šest měsíců v Londýně. Shakespeare napsal Othella o šest měsíců později.
Tento Orient Isle ukazuje, že vztahy Anglie s muslimským světem byly mnohem rozsáhlejší a často přátelštější, než jsme si dosud mysleli, a že jejich vliv byl cítit napříč politickým, obchodním i domácím prostředím alžbětinské Anglie. Je to překvapivě neznámý obraz části našich národních a mezinárodních dějin.
