Recenze čtenářů
Shrnutí:Úplněk, druhá kniha ze série Temní strážci, sleduje Lindsey, která prožívá své city ke svému dlouholetému příteli Connorovi a rostoucí přitažlivost k Rafovi. V příběhu se mísí prvky paranormální romance s teenagerovským dramatem, nechybí milostný trojúhelník a těžké rozhodování o věrnosti a lásce. Většině čtenářů se líbil poutavý děj a dynamika postav a zmiňovali, že kniha je rychlé, zábavné čtení vhodné pro mladé dospělé.
Klady:Psaní je přiměřené věku čtenářů a poutavé, díky čemuž se kniha čte rychle a zábavně. Oceňován byl vývoj postav, zejména vykreslení Lindseyiných vnitřních konfliktů. Drama a romance jsou přesvědčivé a udržují čtenáře v napětí, jak se příběh vyvine. Mnozí shledali sérii zábavnou a vhodnou pro fanoušky YA paranormálních romancí.
Zápory:Některým čtenářům vadila Lindseyina nerozhodnost a měli pocit, že její vnitřní konflikty se mohou opakovat a být občas otravné. Několik recenzentů mělo pocit, že by tempu příběhu prospělo více napětí a detailů, protože některé prvky působily předvídatelně. Objevily se zmínky o tom, že by si přáli hlubší prozkoumání postav a dialogů, které by celkový zážitek umocnily.
(na základě 31 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Dark Guardian #2: Full Moon
Obsah knihy:
Kapitola první
Sny prý odrážejí naše skryté obavy a tajné touhy, které se dožadují pozornosti. Ten, který se mi zdál včera v noci, byl tak živý, že i teď, když se blížil večer, jsem se v křesle ještě pořád vrtěla. Seděla jsem opřená o zeď v poradní místnosti, kde starší a Temní strážci - ochránci naší společnosti - diskutovali o tom, jak nejlépe zajistit naše přežití. Protože jsem ještě nezažila svou první proměnu, byla jsem považována za nováčka a nesměla jsem sedět u velkého kulatého stolu s ostatními. To mi nevadilo, protože mi to dávalo svobodu nechat svou mysl bloudit - aniž by si někdo všiml, že nedávám pozor.
Ve snu jsem stála na mýtině se svým vyhlášeným kamarádem Connorem a objímali jsme se tak pevně, že jsme sotva dýchali. Úplněk sloužil jako reflektor.
Pak se přes měsíc přehnala temná mračna a všechno zčernalo. Stále jsem ho držela u sebe a vnímala, jak se svaly a kosti jeho těla vlní proti mně. Vyrostl a rozšířil se. Prsty jsem měla zabořené v jeho vlasech a cítila jsem, jak se prameny zhušťují a prodlužují. Jeho ústa zakrývala ta moje, ale jeho rty byly plnější než předtím. Ten polibek byl hladovější než všechny, které mi kdy dal. Zahříval mě od hlavy až k patě a já si myslela, že vím, co je to být svíčkou, která se rozplývá od spalujícího plamene. Věděla jsem, že bych měla uhnout, ale držela jsem se ho, jako bych se utopila v moři pochybností, kdybych ho pustila.
Vznášející se mraky odpluly a měsíční světlo nás znovu ozářilo - jenže já už nebyla v Connorově náručí. Místo toho jsem se tiskla k Rafovu tělu, líbala ho a toužila po jeho doteku.....
Nepohodlně jsem se pohnula na židli při vzpomínce na to, jak zoufale jsem po Rafovi toužila. Byl to Connor, po kom jsem měla toužit. Ale probudila jsem se ve změti prostěradel a dožadovala se dalších Rafeových doteků - i kdyby to bylo jen ve snu.
Znovu jsem se zavrtěla a ucítila ostrý loket v žebrech.
"Buď v klidu, ano? " zašeptala vedle mě Brittany Reedová. Stejně jako mně jí brzy bude sedmnáct a s příštím úplňkem zažije svou první proměnu.
Brittany jsem znala už od školky. Byly jsme kamarádky, ale nikdy jsem k ní neměla tak blízko jako ke Kayle - kterou jsem poznala teprve loni v létě, když ji její adoptivní rodiče přivedli do parku, aby se postavila své minulosti. Hluboké spojení mezi námi vzniklo téměř hned, jak jsme se potkaly. Poslední rok jsme strávily sdílením našich životů prostřednictvím e-mailů, textových zpráv a telefonátů.
Během posledního úplňku zjistila, že je jednou z nás a že Lucas Wilde je jejím osudovým partnerem. Nedokážu si představit, jak děsivé by bylo mít tak málo času na přípravu. My měňavci nemůžeme kontrolovat první proměnu. Když vyjde úplněk, naše těla reagují na jeho volání. Ale teď Kayla seděla u stolu s ostatními.
Letní slunovrat, nejdelší den v roce, je obvykle dobou, kdy se schází co nejvíce lidí našeho druhu, aby oslavili naši existenci. Letos se však nad námi, kteří jsme se sešli ve Wolfordu, vesnici ukryté hluboko v obrovském národním lese nedaleko kanadských hranic, vznášela chmurná nálada. Z kdysi živé komunity tam zbylo jen několik malých budov a mohutná stavba podobná sídlu, která slouží jako domov starších, kteří nám vládnou. V tomto sídle také bydlí většina z nás, když jsme zde na oslavě slunovratu.
Vždycky jsme byli tajným společenstvím. I když jsme žili mezi ostatním světem, své pravé já ukazujeme jen jeden druhému. Nedávno jsme však zjistili, že nás Lucasův starší bratr zradil, když o naší existenci řekl někomu z vnějšího světa. Teď se nás rozhodli chytit nějací vědci, kteří pracují pro lékařskou výzkumnou společnost Bio-Chrom, a zjistit, co nás dělá takovými - nebo spíš, co nás nutí se proměňovat. Chtěli si tuto schopnost patentovat, rozvíjet ji a využívat k vlastnímu finančnímu prospěchu. Ale být pitváni a zkoumáni nebyl způsob, jakým by kdokoli z nás chtěl strávit letní prázdniny.
Přestože jsme od chvíle, kdy Lucas a Kayla unikli z jejich spárů, neviděli žádné stopy po vědcích z Biochromu, nikdo z nás nevěřil, že by se svého úkolu vzdali tak snadno. Všichni jsme byli napjatí, protože jsme cítili blížící se konfrontaci - stejně jako zvířata cítí blížící se bouři. Příroda nás naučila vnímat nebezpečí. To byl důvod, proč jsme se nevydali cestou dinosaurů.
