Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha se zabývá temnou stránkou populární hudby a zkoumá její souvislosti s násilím v historii i v současném kontextu. Zabývá se různými žánry, násilnými incidenty na koncertech i psychologickými účinky, které může hudba na posluchače mít. Autoři navrhují analýzu jak podněcování násilí prostřednictvím hudby, tak emocionálního vzrušení, které může vyvolat. Zabývají se také politickými důsledky týkajícími se hlasité hudby a jejími možnými důsledky. Ačkoli je práce chvályhodná pro své postřehy, nemusí plně vystihovat širší rozsah povahy populární hudby.
Klady:Kniha nabízí důkladné teoretické a historické zkoumání souvislostí mezi hudbou a násilím. Obsahuje řadu příkladů, včetně méně známých incidentů z Austrálie. Rozlišení mezi „podněcováním“ a „podněcováním“ dodává analýze na hloubce. Upozorňuje na důležité společenské otázky týkající se role hudby při podněcování násilí a jejího vlivu na posluchače.
Zápory:Někteří recenzenti se domnívají, že autoři plně nechápou všechny důsledky fenoménu populární hudby. Existuje obava, že kniha může příliš zjednodušit složité vztahy tím, že se zaměřuje především na „temnou stranu“, místo aby si uvědomila vzájemné souvislosti v širším kontextu.
(na základě 1 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Dark Side of the Tune: Popular Music and Violence
Obsah knihy:
Tato kniha je napsána v rozporu s akademicky dominantním, ale zjednodušujícím romantizováním populární hudby jako pozitivní síly a zaměřuje se na "temnou stránku" tohoto tématu. Jedná se o průkopnické zkoumání způsobů, jakými byla populární hudba využívána ve spojení s násilím, a to od zdánlivě náhodného vztahu až po vztah, kdy je hudba explicitně používána jako nástroj násilí.
Předběžný přehled fyziologických a kognitivních základů zvuku/slyšení, které jsou charakteristické v rámci senzoriky, odhaluje zejména jejich potenciál pro organické a psychické násilí. Studie pak pro účely tohoto zkoumání vypracovává pracovní definice klíčových pojmů (včetně zapeklitého pojmu "populární") a poskytuje historický přehled příkladů propojení hudby a násilí, a to od (před)biblických dob až po konec 19. století.
Druhá polovina knihy se soustředí na moderní éru, která je v tomto případě poznamenána nástupem technologií, jimiž lze hudbu elektronicky rozšiřovat, vytvářet a šířit, počínaje nástupem zvukového záznamu ze 70. let 19.
století a konče audiointernetem a dalšími současnými audiotechnologiemi. Johnson a Cloonan tvrdí, že tyto technologie proměnily potenciál hudby zprostředkovávat kulturní konfrontace od lokálních ke globálním, zejména prostřednictvím násilí. Autoři předkládají taxonomii příkladů spojení populární hudby a násilí přes stále intenzivnější formy tohoto vztahu až po aktuální příklady hudby a mučení, včetně těch v Bosně, Dárfúru a ze strany amerických sil v Iráku a na základně Guantanamo.
Nejedná se však o pouhý sled dat, ale o argumentační syntézu. V závěrečné části se proto diskutuje o důsledcích tohoto propojení jak pro samotná studia populární hudby, tak i pro kulturní politiku a regulaci, etiku občanství a argumenty o lidských právech.
