Tellské komunity doby bronzové v souvislostech: An Exploration Into Culture, Society, and Study of European Prehistory (Zkoumání kultury, společnosti a studia evropské prehistorie). Část 2: Praxe - Společenské, lázeňské

Původní název:

Bronze Age Tell Communities in Context: An Exploration Into Culture, Society, and the Study of European Prehistory. Part 2: Practice - The Social, Spa

Obsah knihy:

Practice - The Social, Space, and Materiality tvoří druhou část knihy Tell Communities in Bronze Age in Context: Zkoumání kultury, společnosti a studia evropského pravěku. Studuje tell doby bronzové a naše přístupy k pochopení tohoto fascinujícího způsobu života, přičemž se opírá o hmotné pozůstatky dlouhodobé architektonické stability a odkazy zpět k místu původu.

Zatímco první díl zpochybnil novodifuzionistické modely vlivu středomořských palácových center na rozvoj tellových komunit v Karpatech a s tím související zaměření na sociální stratifikaci, druhý díl předkládá alternativní teoretický přístup, který staví do popředí architekturu a sociální využití prostoru. Na rozdíl od redukcionistické makro perspektivy hlavního proudu sociálního modelování, inspirovaného aspekty teorie praxe nastíněnými v této knize, se podaný popis snaží umožnit to, co je na těchto místech skutečně pozoruhodné a co z nich můžeme vyvodit o způsobu života, který kdysi rámovaly a umožňovaly. Stabilita, kterou lze pozorovat na vyprávěních, a jejich zjevná absence změn v makroměřítku jsou specifickými rysy sociálního pole v daném regionu a po určitou dobu.

Stabilita i změna jsou podmíněny specifickými historickými kontexty, včetně tradičních postupů, jejich materiálního prostředí a lidské záměrnosti. Nejsou přirozenou, danou vlastností toho či onoho "typu" společnosti nebo sociální struktury.

Pro naše vyprávění se zde tvrdí, že pod konkrétním projevem udržované sociality jasně vidíme, že se vyjednávají a upravují sociální praktiky a odpovídající materiální uspořádání. V návaznosti na argumentaci uvedenou v první části této studie se navrhuje, aby se archeologie o takové procesy zajímala spíše v mikroměřítku, než aby podlehla pokušení úhledných makrodějin a velkých vyprávění existujících stranou materiálních pozůstatků minulých životů.