Původní název:
Television in Black-And-White America: Race and National Identity
Obsah knihy:
Alan Nadel ve své nové provokativní knize připomíná, že většina obrazů v rané televizi byla jednoznačně bělošská a určena převážně bělošskému publiku. Televize nevymyslela pro Ameriku bělošství, ale posílila ho jako normu - zejména v letech studené války. Nadel nyní ukazuje, jak zásadní roli hrála při vytváření úzké, konzervativní a velmi bílé vize Ameriky.
Nadel líčí dobu, kdy televize účinně převzala a monopolizovala národní představu o sobě samé a vytvořila virtuální, ale značně zkreslený občanský prostor. Na třech televizních kanálech studené války nebyly žádné manželské postele, žádné osvobozené ženy v domácnosti, žádná sociální kritika ani homosexualita. A těch několik málo dostupných černých tváří patřilo v drtivé většině sportovcům, hudebním bavičům a hercům hrajícím podřadné role. Dokonce i Američany milovaný Walt Disney propagoval své velmi populární televizní verze a verze společnosti v tematických parcích jako naprosto homogenní zobrazení reality.
V tomto období dominovaly v hlavním vysílacím čase "dospělé westerny", jejichž hrdinové jako Johnny Yuma z Rebela ztělesňovali jižanské hodnoty a rodina Cartwrightových z Bonanzy posilovala představu bílého patriarchátu - pořady, které, jak ukazuje Nadel, byly plné poselství studené války, i když se hlásily k národní mytologii. Amerika se vizuálně přetvořila v rozlehlou Ponderosu, protkanou betonovými dálnicemi, které měly bělošské řidiče z předměstí přenést přes morální výzvy rasismu a rasové chudoby a stále hlasitější požadavky občanských práv.
Televize v černobílé Americe se vrací do doby a prostoru, který by někteří mohli postrádat pro jeho jednoduchost a relativní nevinnost. Nadel nás však nabádá, abychom se podívali za hranice této nostalgie a viděli, jak se televize již ve svých prvních dnech stala mocným zprostředkovatelem společenských norem, které ovládaly a zároveň deformovaly náš smysl pro realitu.
