Tajemství prozřetelnosti

Recenze čtenářů

Recenze knihy Johna Flavela „Tajemství prozřetelnosti“ vyzdvihují tuto knihu jako hluboký, proměňující zdroj informací pro křesťany, kteří se snaží porozumět Boží prozřetelnosti ve svém životě. Mnozí čtenáři ji považují za útěšnou a poučnou a oceňují její důkladné biblické zakotvení a praktické aplikace. Někteří však poznamenali, že hutný puritánský jazyk a drobné písmo knihy mohou činit její čtení náročným.

⬤ Proměňující a hluboce duchovní, nabízející poklady moudrosti.
⬤ Poskytuje útěchu a povzbuzení věřícím, kteří se potýkají s pochybnostmi a zápasy.
⬤ Komplexní a biblické pojednání o Boží prozřetelnosti.
⬤ Povzbuzuje k osobnímu zamyšlení a růstu ve víře.
⬤ Přístupný a promlouvá přímo k srdci čtenáře.
⬤ Doporučujeme pro skupinové studium, které usnadní diskusi.

⬤ Puritánský jazyk je hutný a může být obtížně stravitelný.
⬤ Malý formát tisku ztěžuje čtení bez zvětšení.
⬤ K plnému pochopení obsahu je zapotřebí úsilí a soustředění.

(na základě 59 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Mystery of Providence

Obsah knihy:

John Flavel (asi 1627-1691) byl anglický presbyteriánský duchovní, puritán a spisovatel.

Flavel, nejstarší syn reverenda Richarda Flavela, označovaného za "bolestného a významného duchovního", který byl postupně farářem v Bromsgrove ve Worcestershiru, Hasleru a Willersey v Gloucestershiru (z posledně jmenovaného byl v roce 1662 vyhnán), se narodil v roce 1627 nebo kolem roku 1627 v Bromsgrove.

Rané vzdělání získal v okolních školách, v raném věku vstoupil na University College v Oxfordu a získal si dobrou pověst díky svému talentu a píli.

Dne 27. dubna 1650 byl vyslán "stálým výborem Devonu" do Diptfordu, farnosti na řece Avon, pět mil od Totnes, kde farář pan Walplate onemocněl. Dne 17. října 1650 byl po zkoušce a kázání "na zkoušku" vysvěcen třídou v Salisbury na pomocníka pana Walplata. V Diptfordu sloužil asi šest let, po smrti staršího kazatele ho vystřídal a velmi si oblíbil lid nejen svou horlivostí, ale i snadným jednáním s ním v otázce desátků.

V roce 1656 se přestěhoval do Dartmouthu, ačkoli jeho příjmy byly mnohem vyšší. Po přijetí zákona o uniformitě (1662) byl vyhoštěn, ale pokračoval v soukromém kázání, dokud ho z Dartmouthu nevyhnal zákon o pěti mílích. Držel se však v jeho blízkosti, jak jen to bylo možné, a přestěhoval se do Slaptonu vzdáleného pět mil, kde každou neděli dvakrát kázal všem, kdo přišli, mezi nimiž bylo mnoho jeho starých farníků. Po udělení odpustků v roce 1671 se vrátil do Dartmouthu a sloužil tam i poté, co mu byla tato svoboda odňata. Nakonec se musel přestěhovat do Londýna, cestoval po moři a jen o vlásek unikl ztroskotání v bouři, která prý ustala jako odpověď na jeho modlitby. Když zjistil, že v Dartmouthu bude v bezpečí, vrátil se tam a po nocích se scházel se svými lidmi ve svém domě, dokud mu v roce 1687 po uvolnění trestních zákonů nepostavili shromažďovací dům. Těsně před svou smrtí působil jako moderátor na shromáždění disidentských duchovních, které se konalo v Topshamu. Zemřel náhle na ochrnutí v Exeteru 26. června 1691 a byl pohřben na hřbitově v Dartmouthu. Wood hořce komentuje násilnosti jeho disentu. (wikipedia.org)