Tady není nic k vidění

Recenze čtenářů

Kniha „Tady není nic k vidění“ od Kevina Wilsona je jedinečný a poutavý příběh o dvou dětech, které samovolně vzplanou, a o ženě, která je pověřena péčí o ně. Čtenáři si pochvalují jeho rychlý spád, humor a emocionální hloubku, stejně jako zkoumání témat, jako je láska, třídnost a koncept vyvolené rodiny. Někteří však považovali premisu za zvláštní a měli pocit, že knize chybí silný závěr.

⬤ Dobře napsaná a poutavá kniha s jedinečnou premisou
⬤ humorná a emocionálně rezonující
⬤ rychle se čte
⬤ zajímavé postavy
⬤ zkoumá složitá témata, jako je láska a třídní vztah
⬤ překvapivé zvraty.

⬤ Některým čtenářům připadala premisa podivná nebo absurdní
⬤ chybějící přesvědčivý závěr
⬤ občasné použití vulgarismů, které podle některých odvádělo pozornost od příběhu
⬤ hloubka postav by mohla být lepší.

(na základě 1006 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Nothing To See Here

Obsah knihy:

„Rozkošný, nenápadně působivý příběh o tom, co znamená být rodinou.“ -- The Sunday Times.

„Vtipný, surrealistický a něžný.“ -- The Observer.

Nejprodávanější román New York Times.

Lillian a Madison byly na své elitní internátní škole nepravděpodobné spolubydlící, a přesto nerozlučné kamarádky. Pak musela Lillian školu nečekaně opustit v důsledku skandálu a od té doby spolu téměř nepromluvily. Až teď, když Lillian dostane od Madison dopis s prosbou o pomoc.

Madisonina nevlastní dvojčata se stěhují k její rodině a ona chce, aby se o ně Lillian starala. Má to však háček: dvojčata se samovolně vznítí, když se rozruší, a z jejich kůže překvapivým, ale krásným způsobem vyšlehnou plameny. Lillian je přesvědčená, že ji Madison tahá za nos, ale je to pravda.

Když si Lillian vzpomene na svůj bezvýchodný život doma, dojde jí, že nemá co ztratit. Během jednoho vlhkého a náročného léta se Lillian a dvojčata naučí důvěřovat jeden druhému a zachovat si chladnou hlavu a zároveň se vyhýbat Madisoninu manželovi, který je upjatý politik. Lillian, překvapená vlastní vynalézavostí, ale zároveň nezvyklá na intenzivní pocity ochrany, které k nim cítí, nakonec začíná akceptovat, že tyto zvláštní děti potřebuje stejně jako ony ji. Nemohl by to být začátek úžasného života, ve který vždy doufala?