Symptomatické subjekty: Těla, medicína a kauzalita v literatuře pozdně středověké Anglie

Původní název:

Symptomatic Subjects: Bodies, Medicine, and Causation in the Literature of Late Medieval England

Obsah knihy:

V období těsně před nástupem moderní medicíny - před vznikem renesanční anatomie, centralizované regulace lékařské praxe a valorizace vědeckého empirismu - došlo v Anglii k pozoruhodnému rozmachu lékařské literatury. Mezi příchodem černé smrti v roce 1348 a vznikem tištěných anglických knih o století a čtvrt později byly opsány, přeloženy a sepsány tisíce diskrétních lékařských textů, které byly z velké části určeny čtenářům mimo univerzity.

Tyto velmi různorodé texty sdílely model vesmíru protkaného fyzikálními silami a obraz lidského těla jako proměnlivé, složené věci, která je materiálně přizpůsobena proměnlivosti světa. Podle Julie Orlemanski, když spisovatelé jako Geoffrey Chaucer, Robert Henryson, Thomas Hoccleve a Margery Kempe čerpali z diskurzu fyzična - jazyka humoru a pleti, malomocných puchýřů a nemoci z lásky, režimu a lékopisu -, činili tak proto, aby vytyčili nové okruhy čitelnosti mezi fyziologií a osobností. Orlemanski zkoumá texty svých vernakulárních spisovatelů, aby ukázala, jak využívali bohatou terminologii ztělesnění a jeho neduhů k vykreslení symptomatických postav, které se snažily ovládat jak svá těla, tak interpretace, jež dávaly jejich tělům význam.

Vzhledem k tomu, že se lékařská paradigmata mísila s kajícnými, zázračnými a sociálně symbolickými systémy, vyžadovaly tyto texty od stále většího počtu čtenářů, aby vyjednávali o protichůdných nárocích materiální příčiny, záměrného jednání a božské moci. Kniha Symptomatické subjekty zkoumá jak lékařské spisy pozdně středověké Anglie, tak narativní a básnická díla, která na ně reagovala, a osvětluje dobové konflikty o to, kdo má právo vykládat tělesná znamení a co může ztělesnění znamenat.