Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha je sbírkou básní, které hluboce rezonují se čtenáři a přenášejí je na řecký ostrov Sifnos prostřednictvím živých obrazů a emocionální hloubky. Básně jsou popisovány jako krásné i hluboké, nabízející únik a vhled do osobní cesty básníka.
Klady:Bohatá obraznost a emocionální hloubka, schopnost přenést čtenáře, dobře propracované a příjemné čtení, vyvolává silný pocit místa, nabízí smyslové zážitky i osobní reflexe.
Zápory:Některým čtenářům může kniha připadat malá a krátká, což v nich může zanechat touhu po dalším díle; to je však často považováno spíše za vlastnost než za nedostatek.
(na základě 7 hodnocení čtenářů)
Původní název:
The Light on Sifnos
Obsah knihy:
Vítěz ceny za poezii nakladatelství Blue Light Press za rok 2020.
Básnířka a spisovatelka Barbara Quick je známá především jako autorka mezinárodního bestselleru Vivaldiho panny, který byl přeložen do desítky jazyků. Její první román Severní okraj získal cenu Discover: a získal cenu Discover: Great New Writers (Velcí noví spisovatelé). Její čtvrtý román, Co zmizí, vydává nakladatelství Regal House v roce 2022. Některé z Barbařiných básní nahrál Garrison Keillor a zazněly v pořadu The Writer's Almanac. Byla hostem dlouhodobého pořadu Grace Cavalieriové z Kongresové knihovny „Básník a báseň“. Barbařiny eseje, básně a recenze knih byly publikovány v mnoha periodikách, včetně New York Times Book Review, Newsweek, Annals of Internal Medicine, Journal of Humanistic Mathematics, San Francisco Chronicle, Canary, Monterey Poetry Review a dalších literárních časopisech, a to jak tištěných, tak online. Její básně byly antologizovány v These Trees, velkoformátové umělecké knize fotografky Ruthie Rosauerové; Fire and Rain: Ecopoetry of California(spolueditorky Lucille Lang Day a Ruth Nolan pro Scarlet Tanager Books); Fog and Light: San Francisco through the Eyes of the Poets Who Live Here(Diane Frank, editorka, Blue Light Press); Pandemic Puzzle Poems(Diane Frank a Prartho Sereno, editoři, Blue Light Press).
Barbara žije na malé farmě a vinici v kalifornské vinařské oblasti se svým manželem Waynem Rodenem, vinařem a dlouholetým violistou Sanfranciského symfonického orchestru, a kdykoli je to možné, navštěvuje kurzy brazilského tance.
Barbara Quick je spisovatelka s mezinárodním renomé a její schopnosti jsou zde patrné - postavy, kterým můžeme věřit, atmosféra, kterou můžeme cítit, a vnitřní myšlenky, které prohlubují její pozorování. Každá báseň je malým příběhem s osobitostí a smyslem - verše plynou jako hedvábí a drží slova přesně v každém tónu. Quick nám dává ostrov, kam se můžeme vydat, kdykoli si budeme chtít udělat krásu po svém a odpočinout si ve společnosti bezchybného psaní. Poezie má dnes dobrý důvod k oslavě.
- Grace Cavalieriová, laureátka básnické soutěže v Marylandu.
„Chvalte moudrost poutníků, / kteří líbají zemi, nakonec / se vracejí domů,“ říká nám Barbara Quick v závěrečné básni Světlo na Sifnosu a čtenář cítí uspokojení nad správností konce tak krásně vykreslené cesty světlem a tmou, časem a bezčasím. V básních napsaných při četbě nového překladu Homérovy Odyssey od Emily Wilsonové je Quickův jazyk stejně lyrický jako přístupný. I když jsou její mrtví stejně živě přítomní jako živí, její bystré vědomí smrtelnosti nebrání závratnému osvobození od všednosti, které může přinést cestování, jako když se nahá ponoří do Egejského moře, aby se připojila ke svému „kamarádovi selkie“. V těchto básních je hluboká radost. Je v nich také hluboká moudrost, která si plně zaslouží pochvalu.
-Lynne Knight, autorka knihy Jazyk zapomnění
Strhující síla této sbírky není epická, ale sapfická: tajemství vystupující z hrstky fragmentů, které se lesknou na slunci. Sifnos Barbary Quick je místo živelné krásy, živé attickou minulostí, zalidněné duchy, kteří stále žijí, stále bloudí s ostatními stíny v duši básnířky, která se orientuje (s otcovým starým kompasem) v tomto světě, "budoucím domově všeho, čím jsme, a všeho, o čem sníme / v zářivém průchodu tmou.".
- George Bilgere, autor knihy Haywire
