Superhumanity: Historické precedenty, morální námitky, nová realita.

Recenze čtenářů

Kniha Jeffreyho Kripala „Co je člověk?“ vybízí čtenáře k prozkoumání složitosti lidské přirozenosti nad rámec tradičních antropologických a sociologických pohledů, přičemž se zasazuje o hlubší porozumění prostřednictvím individuálních zkušeností a poznatků z různých náboženství a kultur. Zabývá se současnými krizemi a potřebou nového myšlení o roli člověka ve světě.

Kniha je dobře napsaná a jasně formulovaná, předkládá náročné myšlenky, které inspirují k hlubokému zamyšlení a rozšiřují čtenářovo chápání vědomí. Čerpá z široké škály zdrojů, propojuje mystické zkušenosti s moderní realitou a vybízí k přemýšlení přesahujícímu konvenční vědecké a náboženské rámce. Recenzenti knihu chválí jako epický počin a vřele ji doporučují zájemcům o lidstvo.

Někteří čtenáři ji považovali za náročnou a upozorňovali, že pro svou hloubku a složitost může vyžadovat značné úsilí. Několik čtenářů vyjádřilo přání, aby byla věnována větší pozornost perspektivám a zkušenostem původních obyvatel, což naznačuje, že kniha může být poněkud omezená ve svém rozsahu.

(na základě 4 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Superhumanities: Historical Precedents, Moral Objections, New Realities

Obsah knihy:

Odvážná výzva k novému pojetí humanitních věd jako úzce spjatých s nadčlověkem a k "dekolonizaci samotné reality".

Co by se stalo, kdybychom si znovu představili humanitní vědy jako nadlidské? Kdybychom uznali a oslavovali spodní proud fantastického v našich humanitních disciplínách, byly by možné zcela nové kulturní světy a významy. To je vize Jeffreyho J. Kripala pro budoucnost - oživit potlačený rozměr nadlidských věd, který spočívá ve vzácných, ale skutečných změněných stavech poznání, jež poháněly tvůrčí procesy mnoha našich nejuznávanějších autorů, umělců a aktivistů. Podle Kripalova vyprávění jsou dějiny humanitních věd plné nadlidského myšlení, stavů posedlosti a mimotělních zážitků. Základní myšlenka nadčlověka je pro Kripala jádrem toho, kým a čím se lidský druh po tisíciletí a na celé planetě snažil stát.

Poté, co diagnostikoval základní neduh humanitních věd - že pravda musí být deprimující -, ukazuje Kripal, jak to všechno lze dělat jinak. Tvrdí, že chceme-li brát lidskou rozmanitost vážně, musíme dekolonizovat samotnou realitu. K tomuto pluralistickému cíli zapojuje psychoanalytickou, černošskou kritickou, feministickou, postkoloniální, queer a ekokritickou teorii. Zpracovává námitky vůči nadlidským vědám a zároveň uznává nové skutečnosti, které představují současné vědy. Přitom se snaží přejít od odmítavých postupů kritiky k budoucnosti, která může tyto kritiky zahrnout do celistvějšího pohledu - pohledu, který uznává člověka jako sociálně-politické zvíře i jako vyvinutý kosmický druh, který sám sebe chápe a prožívá jako něco nadlidského.