Středomořské archeologie ostrovanství ve věku globalizace

Původní název:

Mediterranean Archaeologies of Insularity in an Age of Globalization

Obsah knihy:

V poslední době se objevily komplexní interpretace sociokulturních změn ve starověkém středomořském světě, které zpochybňují dřívější modely. Pod vlivem dnešní hyperpropojené doby již badatelé nevnímají Středomoří jako statické místo, kde dominovala "řecko-římská" kultura, ale spíše ho vidí jako dynamické a propojené moře, kde byla normou fragmentace a nejistota spolu s mobilitou a propojováním. Proto se aktuálním teoretickým přístupem ke studiu antické kultury stal přístup globalizace. Některá období středomořských dějin (např. Římská říše), známá svou zvýšenou propojeností, tak byla analyzována z globalizační perspektivy, která zkoumá rhizomální síťování, kulturní rozmanitost a mnohočetné procesy společenských změn. Archeologie se ukázala jako užitečná disciplína pro zkoumání starověké "globalizace", protože se v poslední době zaměřuje na to, jak je identita vyjádřena prostřednictvím hmotné kultury vyjednávané mezi lokálními i globálními vlivy při změně úrovně konektivity. Jednou z forem identity, která nebyla v souvislosti s teorií globalizace dostatečně prozkoumána, je ostrovní identita. Insularita neboli společensky uznávaná odlišnost, kterou vyjadřují lidé žijící na ostrovech, je formou sebeidentifikace vytvářenou v určitém prostoru a čase.

Insularita jako jedinečná sociální identita ovlivněná "globálními" silami by měla být vnímána jako důležité výzkumné paradigma pro archeology, kteří se zabývají novým zkoumáním kulturních změn.

Účelem tohoto svazku je prozkoumat, jak může srovnávací archeologie ostrovní kultury přispět k diskurzu o "globalizaci" starověkého Středomoří. Téma svazku vychází z kolokvia, kterému spolueditoři svazku předsedali na výročním zasedání Archeologického institutu Ameriky v lednu 2017. Vzhledem k současnému stavu oboru studií globalizace v archeologii Středomoří je cílem tohoto svazku poprvé spojit archeology pracující na různých ostrovech a s řadou typů hmotné kultury, aby diachronně prozkoumali, jak se středomořské ostrovní oblasti měnily v obdobích, kdy se zvýšila konektivita, například v pozdní době bronzové, v éře řecké a fénické kolonizace, v klasickém období a v období vrcholného a pozdního římského císařství. Každá kapitola se snaží zasadit konkrétní ostrov nebo skupinu ostrovů do kontextu globalizačních sil a sítí, které podmiňovaly určité období, a využívá archeologický materiál k odhalení toho, jak obyvatelé ostrovů utvářeli svou ostrovní identitu nebo pojetí ostrovanství na pomezí místních a globálních vlivů.