Strategie vzpomínání v Řecku pod vládou Říma (100 př. n. l. - 100 ad.)

Původní název:

Strategies of Remembering in Greece Under Rome (100 BC - 100 Ad)

Obsah knihy:

Na počátku 1. století př. n. l. byly Athény nezávislým městem, které s Římem pojilo přátelské spojenectví. Koncem prvního století našeho letopočtu byly začleněny do římské provincie Acháje. Spolu s athénskou nezávislostí zanikla i představa řecké samosprávy. Zbytku Acháje vládl již od roku 146 př. n. l. makedonský místodržící, ale četné útěky řeckých měst v průběhu prvního století př. n. l. ukazují, že římská nadvláda ještě nebyla považována za nevyhnutelnou.

Navzdory definitivní ztrátě samosprávy se nejednalo o období úpadku. Atika a Peloponés byly zvláštními regiony díky svému odkazu kulturních a náboženských center Středomoří. Podporovány tímto dědictvím se komunity i jednotlivci aktivně zapojovali do sílící přítomnosti římské nadvlády a jejích představitelů. Archeologické a epigrafické záznamy dokládají pokračující ekonomickou vitalitu regionu: stále se stavěly budovy, sochy a honosné hrobky. Je tedy třeba vyvážit tradiční diskurz slabosti římského Řecka a zdůraznit, jak byly akty vzpomínání využívány jako prostředky v této složité politické situaci.

Dědictví Řecka definovalo řecké a římské reakce na měnící se vztahy. Obě strany se při utváření vzájemných vztahů ohlížely na minulost, ale způsob, jakým to dělaly, se značně lišil. Sulla se utvářel po vzoru tyranobijců Harmodia a Aristogeitona, zatímco athénští efébové si při utváření své chrabrosti připomínali námořní bitvy z perských válek. Tento interdisciplinární svazek sleduje strategie vzpomínání ve stavbě měst, pohřební kultuře, slavnostech a sdruženích, poctách, řecké literatuře a politické ideologii. Rozmanitost těchto strategií svědčí o vitalitě regionu. V dobách přechodu nelze minulost ignorovat: aktéři využívají to, co bylo dříve, různými a složitými způsoby, aby budovali současnost.