Původní název:
Strategies of Secession and Counter-Secession
Obsah knihy:
Jak můžeme porozumět strategické interakci mezi secesionistickými hnutími a suverénními státy? Zběžný přehled mnoha secesionistických bojů po celém světě, násilných i mírových, ukazuje na různé typy. Některá z nich, jako například Katalánsko, sledují své cíle pomocí kombinace volebního uchvácení a občanských demonstrací, stejně jako španělská vláda pracuje na delegitimizaci těchto snah a jejich porážce ve volbách.
Regiony jako Náhorní Karabach (Arcach) postrádají stejnou institucionální provázanost s větším státem Ázerbájdžánem a jsou odsunuty do faktického (ale neuznaného) postavení, v němž je rozhodující obrana, odstrašení a diplomacie. Ázerbájdžán se ze své strany odvolává na svou územní celistvost a snaží se odmítnout všechny formy uznání odtrženého regionu. Ostatní regiony od Západní Papuy po Tibet stojí před těžkou volbou mezi občanským odporem a použitím násilí a jejich státy se snaží jejich snahy potlačit a skrýt před světem.
Jaké rysy jsou všem těmto příkladům společné a v čem se liší? Tento svazek syntetizuje řadu teorií a teoretických přístupů, které se snaží vysvětlit strategie secese a protisecese. Jedná se o důležité téma.
Kromě mnoha právních a kartografických otázek, které secesionistické aktivity provázejí, je velmi reálný i potenciál konfliktu. Odhaduje se, že podíl občanských válek vyvolaných secesionismem činí přibližně 50 %1 a podle Barbary Walterové je secesionismus hlavním zdrojem násilí v současném světě.
2 Secesionismus je destabilizující, protože přinejmenším představuje přímou výzvu pro stávající politické systémy. Překvapivě je však strategická interakce mezi státy a secesionisty oblastí, v níž máme neúplné znalosti.
