Becoming Achilles: Child-Sacrifice, War, and Misrule in the Lliad and Beyond
Pohled na Iliadu a mýtus optikou moderní psychologie, in Becoming Achilles: Richard Holway ukazuje, jak se epos podepisuje na individuální a komunitní katarzi a popření. Obětavá výchova dětí vytváří, ale také ohrožuje agonistické, slávu hledající starořecké kultury.
Nejen agrese, ale i vědění o obětním rodičovství musí být očištěno. Stejně jako Zeus vymýšlí, aby se ohrožení jeho režimu odehrálo neškodně (pro něj) v říši smrtelníků, tak Iliada dramatizuje ohrožení archaických a pozdějších řeckých kultur v bezpečné aréně básnického představení. Epos představuje v posunuté podobě destruktivní vztahy mezi matkou a synem a otcem a dcerou a z nich plynoucí spory uvnitř generací i mezi nimi.
Holway zpochybňuje to, že Iliada (a mnozí badatelé) prezentuje Achilla jako hrdinu, který říká pravdu moci, učí se skrze utrpení a je příkladem královských ctností, které Agamemnonovi chybí. Stejně tak katarzní proces v Iliadě, ať už je pojímán jako očista od vrozené agrese, nebo jako dosažení morální čistoty.
Místo toho se podle Holwaye Achilles (a Sokrates) snaží dokázat, že nejsou tím, čím v jádru sami sebe prožívají - potřebnými, bezbrannými dětmi, které se bojí přiznat, natož se ozvat proti tomu, že je rodiče využívají k uspokojování svých potřeb. Z Holwayovy analýzy vyplývá nejen nové čtení Iliady od prvního do posledního slova, ale také revidovaný popis rodinné dynamiky, která je základem starořeckých kultur.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)