Ageing, Corporeality and Embodiment
„Stárnutí, tělesnost a ztělesnění“ nastiňuje a rozvíjí argumentaci o vzniku ‚nového stárnutí‘ ve druhé polovině dvacátého století a jeho realizaci prostřednictvím procesů ‚ztělesnění‘. Autoři tvrdí, že stárnutí jako jednotný sociální proces a stárnutí jako odlišná sociální poloha ztratily v sociální imaginaci velkou část své váhy.
Místo toho tato práce tvrdí, že pozdější život se stal stejně tak polem pro „nestárnutí“ jako pro „stáří“. Svazek lokalizuje počátky této transformace do kulturního kvasu 60. let 20.
století, kdy se jako masový fenomén objevily nové formy ztělesnění týkající se identity a péče o sebe sama. Postupem času se tyto nové formy ztělesnění rozšířily a změnily tradiční vztah mezi tělem, stářím a společností tím, že učinily boj o péči o sebe ústředním bodem kultur pozdějšího života.