STARGATE SG-1 Aliance

Recenze čtenářů

Kniha „Spojenectví“ od Karen Millerové získala od fanoušků seriálu SG-1 smíšené hodnocení. Mnozí chválili styl psaní a vykreslení postav, někteří však našli chyby v konzistenci postav a jejich emocionální hloubce. Kritiku sklidilo tempo, zejména na začátku, nicméně několik čtenářů vyzdvihlo poutavý děj a akci, která se později rozvine.

Dobře napsané, s poutavými postavami věrnými seriálu, svižnou akcí a celkově příjemným příběhem. Několik fanoušků ocenilo vhled do dynamiky postav a jejich vztahů.

Pomalý rozjezd a počáteční nastavení děje vnímáno jako vykonstruované; někteří považovali emoční obsah za přehnaný a neodpovídající chování postav ze seriálu. Několik čtenářů upozornilo na náhlé konce a přáli si lepší chemii v interakcích mezi postavami.

(na základě 45 hodnocení čtenářů)

Původní název:

STARGATE SG-1 Alliances

Obsah knihy:

Cena za neúspěch...

Jediné, co SG-1 chtěla, byla technologie, která by zachránila Zemi před Goa'uldy, ale mise na Eurondu skončila hrozným neúspěchem. Nyní washingtonští psi prahnou po krvi Jacka O'Neilla - a v čele smečky stojí senátor Robert Kinsey.

Když Jacob Carter požádá generála Hammonda o účast SG-1 na misi pro Tok'ry, zdá se, že je to odpověď na O'Neillovo dilema. Tajnůstkářským Tok'rům docházejí hostitelé a Jacob věří, že našel řešení - ale znamená to, že O'Neill a jeho tým musí riskovat život při infiltraci goa'uldské otrokářské farmy, aby naverbovali lidi ochotné přidat se k Tok'rům.

Je to riskantní návrh, zejména proto, že následky Eurondy napjaly pouta týmu téměř k prasknutí. Pokud se jim nepodaří najít způsob, jak své neshody hodit za hlavu, možná se domů nedostanou živí...

Spojenectví.

V kamenné místnosti, kterou jim Va'ton a jeho jaffští podřízení zanechali, nebylo žádné vybavení. Žádné lavice. Žádné přikrývky. Žádné polštáře. Typická goa'uldská pohostinnost. Na podlaze vězeňské cely však byla velká špinavá zaschlá krvavá skvrna.

Daniel na to nehodlal myslet.

Sundal si košili, zavinul ji a položil Jackovi pod hlavu. Nebylo to nic moc, ale bylo to lepší než nic. Bože, měl hlad. Měl lehkou hlavu. Víc než jen trochu se třásl. Rána na ruce už dávno přestala kapat, ale pořád ho bolela. Byl si docela jistý, že je infikovaná. Což nebylo nic ve srovnání s problémy, do kterých se dostali. Standardní O'Neillova odpověď: Neboj se, Danieli. Byli jsme už v horších situacích.

Dobře. Možná. Jednou. Seděl na chodbě celý od krve, právě ho rozstřílela jaffská tyčová zbraň na kusy, na mateřské lodi, která je po stropy vybavená C4, věděl, že ho zranění nejspíš zabije jako první, věděl, že Jack, Sam a Teal'c brzy zemřou taky.

Tohle přežil. Stejně jako oni. Ale i kočky mají jen devět životů a on nebyl kočka. Kolikrát ještě mohl stepovat na pokraji smrti, než došlo k tomu poslednímu, osudnému pádu?

Prosím, Bože. Ať nás brzy zachrání.

Jack rád říkával: "Vždycky, vždycky existuje plán B.

"Tentokrát ne," řekl svému příteli. "Tentokrát, Jacku, je to zázrak... nebo nic.".