STARGATE ATLANTIS Nightfall

Recenze čtenářů

Kniha „Stargate Atlantis: Nightfall“ získala od fanoušků seriálu smíšené hodnocení. Mnozí čtenáři oceňují poutavý, svižný děj a mají pocit, že postavy jsou věrné svým televizním protějškům. Značný počet recenzí však vyjadřuje zklamání z vývoje postav, dialogů a některých dějových rozhodnutí, což naznačuje, že postavy postrádají hloubku a psaní může být nudné.

⬤ Rychlý děj a poutavost od začátku do konce.
⬤ Věrný charakterům postav a tónu původního seriálu.
⬤ Akční a vizuální vyprávění připomínající televizní epizodu.
⬤ Pro některé čtenáře je to zábavné a poutavé čtení, zejména pro fanoušky Hvězdné brány.

⬤ Slabý vývoj postav, mnoho postav působí jednorozměrně.
⬤ Dialogy jsou popisovány jako nudné, chybí jim vtip a škádlení jako v seriálu.
⬤ Nesrovnalosti v ději se zavedeným Stargate lore.
⬤ Někteří recenzenti považovali celkové provedení příběhu za mdlé a nezábavné.

(na základě 26 hodnocení čtenářů)

Obsah knihy:

Skála Aegis...

Na mírumilovné planetě Heruun, kterou před Wraithy po generace chrání tajemný strážce - Aegis, se to podvody a lží jen hemží.

Když však planeta padne za oběť nevyléčitelné chřadnoucí nemoci a dva z týmu plukovníka Shepparda se ztratí, musí být tajemství Aegis odhaleno. Šokující pravda hrozí rozvrátit herunnskou společnost a přivolat na ni pohromu Wraithů. Avšak i když je loď Hive připravena zaútočit, v sázce je mnohem víc než osud jedné malé planety.

Aegis totiž skrývá hrozbu tak katastrofální, že tým Atlantis musí riskovat vše, aby ji z galaxie Pegasus odstranil...

Soumrak.

Zespodu zašuměla brána, když Lornova jednotka vstoupila do vlnobití, a Sam na dlouhý okamžik ucítila mravenčení v patách; téměř se pohupovala na patách, přitahována září otevřeného potrubí. Chci jít s nimi.

Navenek se tvářila netečně, ale uvnitř se Sam snažil tu myšlenku neúspěšně zahnat. Připadalo jí divné stát tady a posílat své lidi bránou na jednu misi za druhou, stát tady, dívat se a přemýšlet, čemu budou čelit. Carterové nebylo břemeno velení cizí, ale její povinnosti ji vždycky zavedly tam ven. Na Atlantis se poprvé ocitla s odpovědností zůstat vzadu a s každým dalším dnem v této roli si nově vážila Hammonda, O'Neilla a Landryho, svých bývalých velitelů; důstojníků, kteří dělali to, co ona teď, posílali muže a ženy do neznáma a tiše doufali, že každý jejich rozkaz bude ten správný.

Lorne vykročil k bráně jako poslední, zastavil se na prahu a pohlédl na ni. Krátce kývl a Carterová mu to oplatila.

"Přiveďte naše lidi domů, majore," řekla mu.

"Na to se můžete spolehnout, plukovníku.".