Stalinova pomsta: Stalinova pomsta: Poslední pravda o nuceném návratu Rusů po druhé světové válce

Recenze čtenářů

Kniha Nikolaje Tolstého STALINOVA POMSTA se zabývá nucenou repatriací kozáků po druhé světové válce a analyzuje morální a právní důsledky této historické události. Kniha tvrdí, že repatriace představovala válečný zločin, a osvětluje jednání britských úřadů, které vědomě odsoudily mnohé z nich ke smrti nebo utrpení za Stalina.

Kniha je oceňována za důkladný výzkum a poutavé vyprávění, které odhaluje z velké části neznámé historické zvěrstvo. Autorův přístup do sovětských archivů umožňuje rozsáhlou dokumentaci a analýzu událostí, což z ní činí významný příspěvek do historické literatury. Recenzenti oceňují jasnost, s jakou Tolstoj předkládá složité právní a morální argumenty týkající se válečných zločinů.

Někteří čtenáři mohou považovat velké množství historických detailů a právních analýz za odrazující nebo příliš složité. Objevují se také náznaky, že kniha může vyžadovat určité předchozí znalosti kontextu studené války a mezinárodního práva, aby bylo možné plně docenit její hloubku.

(na základě 2 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Stalin's Vengeance: The Final Truth about the Forced Return of Russians After World War II

Obsah knihy:

V květnu 1945, kdy se druhá světová válka v Evropě chýlila ke konci, se asi 30 000 ruských kozáků vzdalo britským jednotkám v Rakousku v domnění, že budou ušetřeni repatriace do Sovětského svazu. Osud těch z nich, kteří byli sovětskými občany, byl zpečetěn Jaltskou dohodou, podepsanou spojeneckými vůdci o několik měsíců dříve.

Od té doby obestírá rozhodnutí Británie zařadit mezi navrátilce Stalinovi i značný počet Bílých Rusů, kteří po ruské revoluci v roce 1917 uprchli ze své země a našli útočiště v různých evropských zemích, záhada. Nikdy nebyli sovětskými občany a neměli být předáni. Někteří z nich byli významní carští generálové, na jejichž předání Sověti obzvlášť trvali.

Generál Charles Keightley, odpovědný britský důstojník, zatajil přítomnost Bílých Rusů před svými nadřízenými, kteří opakovaně vydávali rozkazy, podle nichž měli být předáni pouze sovětští státní příslušníci, a to ještě pouze v případě, že nebudou klást odpor. Keightley tajně vydal Sovětům přední kozácké velitele, zatímco k vydání tisíců kozáckých mužů, žen a dětí strašlivému osudu byla použita síla nevídané brutality.

Zvláště zlověstná byla role budoucího britského premiéra Harolda Macmillana, jehož vlastní machinace jsou zde podrobně zkoumány. Po vydání poslední knihy hraběte Nikolaje Tolstého na toto téma v roce 1986 britská vláda uzavřela své řady a o tři roky později na něj anglický soud vypsal rozsudek ve výši 1 500 000 dolarů za údajnou pomluvu britského náčelníka generálního štábu, který vydal osudné rozkazy. Od té doby však hrabě Tolstoj postupně získal zničující množství dosud nezveřejněných důkazů, které zaplňují zbývající mezery v této tragické historii.

Velká část těchto materiálů pochází z dlouho utajovaných sovětských archivů, k nimž Tolstoj získal přístup na základě zvláštního výnosu zesnulého ruského prezidenta Borise Jelcina. Poprvé se tak dozvídáme, co se během těchto temných událostí skutečně stalo.