Recenze čtenářů
Shrnutí:D. Nurkseho „Spálený ostrov“ je sbírka básní, která se zabývá tématy společné lidské zkušenosti, tragédie a spojení s přírodou. Prostřednictvím živého jazyka básník zachycuje souhru krásy a devastace a umožňuje čtenářům hluboce se vžít do emotivních krajin, které představuje. Básně také překlenují propast mezi životem a smrtí, a dokonce dávají hlas nelidským formám života, čímž vytvářejí tapisérii vzájemně propojené existence.
Klady:⬤ Živý jazyk, který vyvažuje krásu a násilí.
⬤ Hluboké zkoumání lidských emocí a vazeb.
⬤ Jedinečný pohled na tragédii, zejména na útoky z 11. září, s citem a respektem.
⬤ Účinné zobrazení vzájemné propojenosti všech forem života.
⬤ Poutavé a podnětné obrazy.
Zápory:⬤ Pro čtenáře, kteří dávají přednost přímočaré poezii, může být příliš abstraktní.
⬤ Některým čtenářům mohou témata melancholie a opuštěnosti připadat těžká nebo zdrcující.
⬤ Zaměření na nelidské perspektivy nemusí najít odezvu u všech čtenářů.
(na základě 2 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Burnt Island: Poems
Obsah knihy:
D. Nurkseho Spálený ostrov zkoumá tragédii velkou i intimní, ve městě i na venkově, v našem vlastním neklidném okamžiku i ve větším rozsahu geologického času. Kniha, uspořádaná do tří "suit" jasných, často srdcervoucích veršů, začíná obléhaným městem ve skupině básní, které se stávají jemnou poctou New Yorku po 11. září - metaforickým "spáleným ostrovem", kde kopáči dřímají na lopatách, občané přispívají lahvemi vody, M&M's a kastroly na obnovu a přeživší, fascinovaní fotografiemi pohřešovaných, je "jizvu po jizvě srovnávají s tvářemi živých". Nurkse pak navazuje na cestu dvojice, která začíná znovu v přírodě na specifickém místě zvaném Spálený ostrov, kde je živly poučují a jako by zrcadlily jejich konflikty a sváry. Nakonec v okouzlujícím a hlubokém cyklu básní zaměřeném na mořskou ekologii nachází nekonečno v nekonečně malém a v jiskřivých, tajemných verších nám nabízí zvláštní útěchu, kterou přináší pozorování života oceánu.
Jsme jako vy.
Protože se rodíme po miliardách.
A vplouváme do širého oceánu...
..................
Žijeme další vteřinu.
Nebo mnohem méně, méně než mrknutí,.
Než kód pozná sám sebe.
A mysl sní o jiné mysli.
Ta ji přežije.
Tam, v zářivé cloně sprejů.
(z knihy "Žulové pobřeží")
Z vydání v pevné vazbě.
