Soudní omyly v jižním Walesu 1982-2016

Recenze čtenářů

Kniha důkladně zkoumá neprávem odsouzené osoby a justiční omyly ve Walesu, přičemž osvětluje zejména významné případy, jako jsou vraždy v Clydachu. Kniha je oceňována pro své poutavé vyprávění a čtivost, což z ní činí působivou četbu pro ty, kteří se zajímají o reformu justice.

Dobře napsané a poutavé, vrhá světlo na důležité otázky justičních omylů, upozorňuje na vyřešené i nevyřešené případy, silné vyprávění, čtivé pro široké publikum.

Obsahuje několik typografických chyb, které však nijak výrazně nenarušují celkové vyznění.

(na základě 5 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Dossier: Miscarriages of Justice in South Wales 1982-2016

Obsah knihy:

Michael O'Brien byl v roce 1988 notoricky známý jako falešně uvězněný za vraždu prodavače novin v Cardiffu. Jeho rozsudek byl v roce 1999 zrušen a on úspěšně zažaloval policii Jižního Walesu a nakonec v roce 2006 obdržel vysoké finanční odškodnění.

V první části knihy The Dossier předkládá nové důkazy týkající se jeho vlastního případu, které dále zpochybňují jednání policie, jež vedlo k jeho odsouzení. Druhá část knihy se zabývá devíti dalšími případy justičních omylů v Jižním Walesu v letech 1982-2016 za různé trestné činy včetně vraždy. Tyto případy se týkají odsouzení třiadvaceti osob, které mezi sebou strávily osmdesát let ve vězení. Nejstarším případem je Anthony Yellen, odsouzený za vraždu na základě vykonstruovaného přiznání v roce 1983. Kniha zahrnuje velšský konspirační proces, případ bratrů Darvellových ve Swansea, Cardiffské trojky, Jonathana Jonese, případ žhářství v Merthyru a vraždy v Clydachu. V závěru je uvedena analýza oddělení pro justiční omyly u policie Jižního Walesu.

Dokument zpochybňuje metody policejní práce a soudní systém, které se za posledních třicet let příliš nezměnily, a vyzývá k soudnímu vyšetřování, které by prošetřilo kulturu, jež vedla k tolika pochybným a zjevně neoprávněným odsouzením. Žádný policista nebyl za svůj podíl na těchto případech postaven před soud, přestože byly předloženy důkazy, na jejichž základě bylo možné odsouzení považovat za nebezpečné. Někteří policisté byli zapojeni do více než jednoho z posuzovaných případů a někteří z nich byli povýšeni do vyšších funkcí v policejním sboru. Mnozí z nich jsou nyní v důchodu a již nepodléhají policejnímu disciplinárnímu řízení. O'Brien se ptá, jak je možné, že tolik důležitých případů vyústilo v nebezpečné odsouzení, a co lze udělat pro zlepšení postupů v budoucnu? Jako součást odpovědi vyzývá k soudnímu vyšetřování těchto případů.