Snový program: Vyprávění a hlas ve Finnegans Wake

Původní název:

Dreamscheme: Narrative and Voice in Finnegans Wake

Obsah knihy:

Jako jedno z nejexperimentálnějších prozaických děl se Finnegans Wake nepoddává zkoumání snadno, ale nemusí zůstat úplnou záhadou. Jak zdůrazňuje Michael Begnal, Joyceovo dílo je stále románem a jako takový jej lze číst.

Begnal si nečiní nárok na zjednodušení Probuzení, ale vyzývá čtenáře, aby si uvědomil množství hlasů, které v textu působí, aby je identifikoval a vyčlenil v průběhu vyprávění. Tvrdí, že pak se objeví vzorec vzájemného působení, který čtenáři umožní pochopit Joyceovo mistrovské dílo. Tato kritika vycházející z tradiční perspektivy vymezuje vlastní pole zkoumání a nepochybně vyvolá mezi joyceovskými badateli zdravou polemiku.

V tomto rozumném a velmi čtivém přístupu k obtížné látce se Begnal zaměřuje na hlas, téma a strukturu. Tato práce nemá v úmyslu omezovat interpretaci, ale naopak vyzývá čtenáře, aby se vrátil k vyprávění a charakterizaci, a otevřel tak možnosti Joyceova zkoumání snového vědomí jeho "snového schématu".

Begnal nejprve rozebírá román Finnegans Wake v tradici realistické a experimentální fikce, poté se zabývá vypravěčskými postupy a zdůrazňuje, jak Joyce používá "vypravěčské interpolace" (vedlejší řeči, intervence atd.). Poté ukazuje, jak Joyce odmítá jednotné, kontinuální vyprávění ve prospěch různých druhů fikční reality, přesto však zůstává věrný určitým realistickým konvencím.

Metoda v Probuzení není nahodilá, a pokud se čtenář pozorně soustředí na strukturu a jazyk románu, může podle Begnala sledovat ukazatele, které vedou k Joyceovu velkému záměru. Joyce nikdy nesliboval, že to bude snadné, ale poznatky, smích a odměna více než ospravedlní půlnoční práci.

Joyceovští badatelé a další nadšenci - včetně studentů a profesorů - uvítají Dreamscheme jako ostře zaměřenou a jasnou analýzu Finnegans Wake.