Smrt si přichází pro arcibiskupa

Recenze čtenářů

Smrt si přichází pro arcibiskupa od Willy Catherové je historický román, který se zabývá životem dvou francouzských katolických kněží na americkém jihozápadě 19. století, především v Novém Mexiku. Líčí jejich boje, oddanost víře a interakce s různými kulturami, čímž vytváří bohatou mozaiku dějin tohoto regionu. Vyprávění je epizodické, zaměřuje se na vývoj postav a krásu krajiny a zároveň zkoumá témata víry, přátelství a kulturních konfliktů.

⬤ Vynikající próza a živé popisy krajiny Nového Mexika.
⬤ Silný vývoj postav, díky němuž se čtenáři mohou hluboce sžít s hlavními hrdiny.
⬤ Dojemné líčení odhodlání a bojů misionářů.
⬤ Poskytuje cenné historické souvislosti týkající se kultury a dynamiky amerického jihozápadu.
⬤ Osloví čtenáře s různým vzděláním, včetně těch, kteří se zajímají o historii, náboženství a studium charakterů.

⬤ Nedostatek konvenční zápletky může některé čtenáře odradit.
⬤ Některá vydání jsou kritizována za špatnou kvalitu tisku a ediční chyby.
⬤ Název může čtenáře zmást, protože očekává záhadnou vraždu, na kterou se vyprávění nezaměřuje.
⬤ Epizodická struktura může na některé čtenáře působit nesourodě a postrádat jednotnou dějovou linii.

(na základě 501 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Death Comes for the Archbishop

Obsah knihy:

Jednoho odpoledne na podzim roku 1851 se osamělý jezdec na koni, následovaný spřežením mul, prodíral vyprahlou krajinou kdesi ve středním Novém Mexiku. Ztratil cestu a snažil se dostat zpět na stezku, přičemž mu jako průvodce sloužil pouze kompas a orientační smysl.

Problém spočíval v tom, že krajina, v níž se ocitl, byla tak beztvará - nebo spíš, že byla přeplněná rysy, které byly všechny naprosto stejné. Kam až dohlédl, na všech stranách se krajina vršila do jednotvárných červených písečných kopců, ne o moc větších než seníky a velmi podobných tvarům seníků. Člověk by nevěřil, že na počtu čtverečních mil, které je člověk schopen přehlédnout okem, může být tolik stejnorodých červených kopců.

Jel mezi nimi už od časného rána a vzhled krajiny se nezměnil o nic víc, než kdyby stál na místě. Musel ujet už třicet mil těchto kuželovitých červených kopců, kličkoval mezi nimi v úzkých škvírách a začínal si myslet, že už nikdy nic jiného neuvidí.

Byly si tak přesně podobné, že mu připadalo, že bloudí v nějaké geometrické noční můře. Byly to zploštělé kužely, spíš ve tvaru mexických pecí než seníků - ano, přesně ve tvaru mexických pecí, červené jako cihlový prach a bez vegetace kromě malých jalovců. A i ty jalovce měly tvar mexických pecí.

Každý kuželovitý kopec byl posetý menšími šiškami jalovce, jednotně žlutozelenými, stejně jako byly kopce jednotně červené. Kopce trčely ze země tak hustě, že se zdálo, jako by se navzájem tlačily, odstrkovaly se lokty, převracely se.