Recenze čtenářů
Shrnutí:Smith Blue Camille Dungyové je silná a obohacující básnická sbírka, která se zabývá tématy ničení životního prostředí, ztráty a lidského údělu, protkanými krásou a postmoderním pohledem. Dílo vybízí čtenáře k zamyšlení nad jejich rolí ve světě, který se potýká s ekologickou a osobní devastací, a zároveň vyvolává historické povědomí a emocionální hloubku.
Klady:Poezie Camille Dungy, bohatá na tóny a s jedinečnou perspektivou, je hudebně uvědomělá a emocionálně působivá a často čtenáře inspiruje k psaní vlastní poezie. Sbírka úspěšně balancuje mezi humorem a srdceryvností, čímž vytváří relativní reflexe environmentálních a osobních výzev. Za vrchol je považován Dungyho autoritativní hlas a mistrovství formy, zejména v ambiciózních skladbách, jako je „Modlitba za P---“.
Zápory:Některým čtenářům mohou básně připadat ohromně smutné a obtížné k plnému pochopení, jejich témata mohou být náročná na uchopení. Temná témata, včetně násilí a smrti, nemusí rezonovat se všemi posluchači.
(na základě 7 hodnocení čtenářů)
Obsah knihy:
V knize Smith Blue nabízí Camille T. Dungyová průvodce pro přežití moderního srdce, který se zabývá otázkami lásky, ztráty a přírody v jednadvacátém století. Tyto básně z nesčetných úhlů pohledu zkoumají lidskou schopnost vytrvat po zlomeném srdci, ztrátu milovaných hrdinů a krajiny a naše odhodlání tváří v tvář každodenním bojům. Dungy zkoumá dvojí povahu naší přítomnosti na planetě a staví do protikladu devastaci způsobenou lidským osídlením a naši vlastní zranitelnost vůči rozmarným rozmarům životního prostředí. Přitom se zuřivostí i něhou odhaluje nesčetné způsoby, jimiž vytváříme katastrofy a zároveň jsme jejich oběťmi.
Tato strhující sbírka se zabývá nejintimnějšími proměnami, které způsobuje náš neustále se měnící osobní, kulturní a fyzický terén, z nichž každá je plná deziluze i naděje. Nakonec Dungy ukazuje, jak jsme všichni vzájemně propojeni, bez ohledu na rasu či druh, a žijeme a milujeme, jak nejlépe umíme, ve stínu lidských i přírodních šíleností.
Let Je den po listí, kdy bukvice jako tisíce kyvadel odbíjejí hodiny na stromech a veverky, tlusté ve svém zimním kožichu, se chechtají hodiny, štěbetají dny. Je to čas, kdy se naše cesty rozcházejí. Vklouzla jsi do léta mého spánku, vplížila ses do mých osamělých hodin, snědla hudbu mých snů. Nasytil ses léčenou sladkostí, kterou jsem ti nabídl, pak jsi zavřel své valící se oči a ukradl mi spánek. Přišlo ráno a já se probudil. Přišlo ráno. Probudil jsem se a šel dvanáct mil do obchodu se šesti zbraněmi. Cestou tam jsem uviděl modlitebního ptáka, jak je celý zavěšený u řeky. Zavolal jsem na něj. Nechtěl se rozvinout. Cestou domů jsem ho zabil. Je čas probouzející se zimy, kdy bukanýři jako tisíc tisíc metronomů odbíjejí čas a ty, tlouštík na mém letním spánku, mi cvrlikáš vstříc a odcházíš. Je to čas loučení našich dnů.
