Hodnocení:
Kniha je jedinečným průzkumem právních dějin, plným poutavých anekdot a zajímavostí o zákonech a tradicích minulosti, zejména ve Velké Británii. Slouží jako lehké a poutavé čtení, ideální pro zájemce o historické právní záležitosti.
Klady:Nabitá fascinujícími právními zajímavostmi, historicky zajímavá, zábavná, vhodná k prolistování, dobře přijímaná jako dárek, skvělé lehké čtení, poutavý obsah a výborné podání.
Zápory:Psáno je svižně, což nemusí vyhovovat všem čtenářům, a některý obsah může vyžadovat další ověření přesnosti.
(na základě 19 hodnocení čtenářů)
Ludicrous Laws of Old London
Londýn oplývá nejrůznějšími absurdními zákony a ne všechny tyto podivné zákony byly odsunuty do minulosti. Navzdory snahám právní komise jsou stále v platnosti středověké zákony a londýnská City a její livery společnosti mají své vlastní právní podivnosti. V hlavním městě se tvoří zákony, protože zde sídlí parlament.
Stejně jako Old Bailey, právní soudy, Sněmovna lordů a nyní i Nejvyšší soud. V Londýně zasedá také tajná rada, která někdy musí rozhodovat případy, a v Londýně zasedaly i další soudy, od prize courtů týkajících se válečné kořisti až po církevní soudy.
Poté, co si město zachovalo svá "starobylá práva a svobody" podle Magny Charty, cítilo se svobodné vydávat své vlastní zákony, z nichž mnohé se zřejmě týkaly toho, co si lidé mohou oblékat. Až donedávna mohl být například zatčen člověk, který šel po ulici v paruce, županu a hedvábných punčochách - pokud nebyl soudce.
A londýnskými soudy se prochází veškerá lidská hloupost, takže je těžké určit, kde končí vážná věc výkonu spravedlnosti a kde začíná fraška. Vzhledem k tomu, že právo se tvoří v soudní síni stejně jako v parlamentu a jinde, soudci rádi drží pevnou ruku, ale někdy takzvaní porotci prostě neudělají, co se jim řekne.
Do práva se tak dostávají nejrůznější podivnosti. Zákonodárci obzvlášť rádi přijímají zákony o sexu. Pokud se například v londýnském masážním salonu nabízejí sexuální služby, musí pak policista prohledat prostory, zda tam nejsou školáci. Podle zákona o dětech a mládeži z roku 1933 je návštěva nevěstince dětmi a "ječícími osobami" ve věku od čtyř do šestnácti let protizákonná.
Za Eduarda III. i Jindřicha IV. byl zaveden zákaz vstupu právníků do parlamentu, protože jich bylo příliš mnoho, a to z toho důvodu, že pro právníka bylo snazší trávit čas v Londýně a účastnit se jednání parlamentu než pro rytíře z hrabství. Protože však byl parlament již plný právníků, bylo obtížné prosadit takové pravidlo. Pak byl nalezen účinný způsob, jak je vyloučit. Byly jim odepřeny platy, které se v té době vyplácely poslancům. Bohužel v dnešní době jsou parlament a vláda opět plné právníků. A jsou placeni.
Zákon přijatý v roce 1540 - a platný dodnes - zakazuje holičům v londýnské City provozovat chirurgickou praxi.
Zákon s bezvadnou nestranností zakazuje chirurgům také stříhat vlasy.
A konečně nikdy nezapomeňte, že podle zákona o tuláctví z roku 1824 můžete být odsouzeni za "zahálčivou a nepořádnou osobu nebo tuláka, pobudu či nenapravitelného darebáka". Stejný zákon také zakazuje osoby, které "vyznávají věštění", včetně "věštění z ruky". Podle tohoto zákona je trestným činem pouhé podezření.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)