Hodnocení:
Kniha je hluboce dojemným zkoumáním ztráty a posttraumatické stresové poruchy, které se vyznačuje lyrickou prózou a živými obrazy. Mnoho čtenářů se cítilo nuceno si ji po dočtení okamžitě přečíst znovu, což vyzdvihuje její emocionální hloubku a chaotické vyprávění. Ačkoli pro některé bylo zpočátku náročné se do knihy vžít, většina recenzí odráží silné celkové ocenění psaní a vývoje postav Keitha Buckleyho.
Klady:⬤ Emocionální a podmanivé vyprávění
⬤ lyrická a plynulá próza
⬤ živé obrazy
⬤ snadné čtení, ale s hlubokými vrstvami
⬤ vytváří silné citové pouto
⬤ vybízí k opětovnému čtení
⬤ skvělé pro fanoušky díla Keitha Buckleyho.
Některé čtenáře kniha zpočátku zaujala jen pomalu, několik čtenářů si přálo, aby byla delší.
(na základě 17 hodnocení čtenářů)
Watch
Když Johnu Harveymu přestanou 3. února 1987 ráno fungovat hodinky, prozře.
Napadne ho, že všechna osobní traumata, na která se snaží zapomenout, mají jedno společné: všechna se odehrála v určitém okamžiku na ciferníku právě těchto hodinek. Ztráta zaměstnání, smrt dítěte, Zolina sebevražda, to vše je obsaženo právě v tom malém kruhu konečných čísel. A tak hodinky rozbil.
Problém vyřešen. Když však John vyjde ze dveří, aby se jako muž čerstvě osvobozený od tyranie času vydal na každodenní cestu do místního baru, čeká ho sněhová bouře, která ho úplně oslepí, a procházka, která měla trvat jen pár minut, mu začne připadat jako roky.
Protože když John Harvey osaměle bloudí sněhem bez slunce i bez znamení, které by ho vedlo, osmadvacetiletý mizantrop je konfrontován s živým projevem všech duchů, kterým se celý svůj osamělý život snažil vyhýbat. V bouři je nucen konečně přijmout utrpení, před nímž se skrýval.
V bouři je nucen pochopit, že jediná věc, která je horší než nikdy skutečně nevidět, je nikdy skutečně nebýt viděn. V bouři je nucen se alespoň jednou dívat.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)