Sladký mucholapka života

Recenze čtenářů

V recenzích na knihu Sladký mucholapka života je vyzdvihována jedinečná kombinace poetického textu Langstona Hughese a úchvatných fotografií Roye DeCaravy, které zachycují podstatu života v Harlemu 50. let. Zatímco mnozí čtenáři chválí srdceryvné podání a emocionální hloubku vyprávění a snímků, někteří kritizují malý formát knihy a špatnou kvalitu reprodukce fotografií.

⬤ Srdceryvné a pronikavé zobrazení života v Harlemu.
⬤ Krásné a působivé černobílé fotografie.
⬤ Silný rukopis Langstona Hughese.
⬤ Ikonická spolupráce dvou mistrů svého oboru.
⬤ Vřele doporučujeme milovníkům fotografie a poezie.
⬤ Recenze vyzdvihují knihu jako klasiku a povinnou četbu.

⬤ Malý formát knihy, který snižuje působivost fotografií.
⬤ Špatná kvalita reprodukce snímků, některé recenze uvádějí tmavé a zašuměné výtisky.
⬤ V některých výtiscích chyběly stránky.
⬤ Kritika rozvržení, kdy je umístění obrázků špatně provedeno.

(na základě 32 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Sweet Flypaper of Life

Obsah knihy:

"Lidé na těchto fotografiích neměli žádné zdi. Prostě mě přijali a dovolili mi fotografovat je bez jakéhokoli sebevědomí.“ -Roy DeCarava

Sladký mucholapka života je „báseň“ o obyčejných lidech, o teenagerech u jukeboxu, o dětech u otevřeného hydrantu, o jízdě nočním metrem o samotě, o piketech a pracovních prostorech umělců. Tato proslulá, život potvrzující spolupráce výtvarníka Roye DeCaravy a spisovatele Langstona Hughese ctí slovy a obrazy to, co autoři viděli, znali a hluboce cítili o životě ve svém městě.

Hughesův srdceryvný popis Harlemu na přelomu čtyřicátých a padesátých let je viděn očima jedné babičky, sestry Mary Bradleyové. Zatímco ona provází čtenáře životem lidí kolem sebe, představujeme si narozené děti, rodiny v boji, děti, které ještě vzkvétají. Zažíváme památky a zvuky Harlemu viděné jejíma vzdělanýma a světáckýma očima, které zde Hughes vyjadřuje svou poetickou prózou. Jak sama uvádí: „Uvízla jsem nohama ve sladkém mucholapkovém papíře života a budu psát, jestli se chci osvobodit.“. DeCaravovy fotografie otevírají svět smyslů a pocitů, který začíná jeho vnímáním a viděním. Jejich prožívání překračuje hranice prostého pozorování a potýká se s hlubšími významy, aby tyto osoby odhalil jako subjekty hodné umění. Zatímco Hughes prohlašuje: „Měli jsme tolik knih o tom, jak je život špatný, možná je čas na jednu, která by ukazovala, jak je dobrý,“ fotografie nás vracejí k tomuto živému dialogu a složité realitě, k rozuzlení, které stojí na optimismu fotografického média a jistotě DeCaravova uměleckého momentu.

V roce 1952 se DeCarava stal prvním afroamerickým fotografem, který získal stipendium Johna Simona Guggenheima. Roční stipendium DeCaravovi umožnilo věnovat se naplno fotografii, kterou tvořil od poloviny 40. let, a dokončit projekt, jehož výsledkem se nakonec stala Sladká moucha života, dojemné, fotograficky poetické dílo z městského prostředí Harlemu. DeCarava sestavil soubor snímků, z nichž Hughes vybral 141 a obratně dodal fiktivní vyprávění, reflektující život v tomto městě-ve-městě. Kniha, která byla poprvé vydána v roce 1955 a která je obecně považována za klasiku fotografické vizuální literatury, se na základě poptávky veřejnosti dočkala několika dotisků. Tento čtvrtý dotisk, edice Heritage, je prvním autorizovaným anglickojazyčným vydáním od roku 1983 a obsahuje doslov Sherry Turner DeCaravy sledující historii a přetrvávající význam této knihy.