Skutečné odpuštění

Původní název:

Real Forgiveness

Obsah knihy:

Obětem protiprávního jednání se často doporučuje, aby neprojevovaly zášť a neusilovaly o pomstu. Místo toho se jim doporučuje odpustit a jít dál.

Odpuštění je popisováno jako velkorysý dar, který zaceluje trhliny vzniklé proviněním. Je to cesta ke štěstí, způsob, jak se vymanit z hořkých cyklů pomsty a odplaty. Přesto se v některých situacích zdá, že by bylo nerozumné, ba dokonce nebezpečné odpouštět.

Mohli bychom se obávat, že oběti, které odpouštějí nelítostným pachatelům, je nechávají na holičkách a napomáhají dalšímu protiprávnímu jednání.

Tyto morální spory o to, kdy bychom měli odpustit, komplikuje skutečnost, že není jasné, o čem přesně mluvíme, když používáme slovo "odpuštění". Údajní odborníci tvrdí naprosto odlišné věci o tom, co má odpuštění být.

Někteří tvrdí, že odpuštění je čistě emocionální změna, při níž jsou hněv a zášť oběti nahrazeny dobrou vůlí. Jiní říkají, že odpuštění je především změna chování, při níž se. Oběť odmítá jakoukoli další vinu a trest.

Jiní si zase myslí, že odpuštění je vlastně mentální závazek, nebo dokonce že jde o performativní řečový akt podobný slibu nebo zrušení dluhu. V knize Skutečné odpuštění Luke Russell identifikuje základní napětí v našem uvažování o odpuštění a ukazuje, jak toto napětí vedlo k masovému zmatku. Mnozí z nás předpokládají, že odpuštění je přípustné vždy, když je to možné, že odpuštění je dostupné každé oběti a že odpuštění vede k míru.

Odpuštění však nemůže být všemi těmito věcmi současně, takže se musíme rozhodnout, který z těchto předpokladů odmítneme. Russell tvrdí, že skutečné odpuštění je silné a přitažlivé právě proto, že odstraňuje konflikt mezi oběťmi a pachateli.

Někdy by však oběti měly zůstat v konfliktu s pachateli, aby ochránily sebe a další zranitelné členy společenství, takže někdy je morálně špatné odpustit.