Síťové architektury na čipu: Zkoumání holistického designu

Původní název:

Network-On-Chip Architectures: A Holistic Design Exploration

Obsah knihy:

2). Procesor Cell od společností Sony, Toshiba a IBM (STI) 3) a Sun UltraSPARC T1 (dříve kódové označení Niagara) 4) signalizují rostoucí popularitu těchto systémů.

Navíc zcela nedávno ohlášený 80jádrový čip TeraFLOP společnosti Intel 5) je příkladem nezvratného směřování k mnohojádrovým systémům s desítkami nebo dokonce stovkami výpočetních prvků. 1. 2 Úsvit komunikačně-centrické revoluce Tlak vícejádrových systémů předznamenal postupné vytlačování výpočetně-centrického modelu návrhu komunikačně-centrickým přístupem 6).

Velké, sofistikované monolitické moduly ustupují několika menším, jednodušším p-cesním prvkům pracujícím v tandemu. Tento trend vedl k prudkému nárůstu popularity vícejádrových systémů, které se typicky projevují ve dvou různých inkarnacích: heterogenní víceprocesorové systémy na čipu (MPSoC) a homogenní čipové víceprocesory (CMP).

Filozofie SoC se točí kolem techniky Platform-Based Design (PBD) 7), která prosazuje opakované použití jader duševního vlastnictví (IP) ve flexibilních návrhových šablonách, které lze odpovídajícím způsobem přizpůsobit požadavkům konkrétních implementací. Přitažlivost takového modulárního přístupu spočívá v podstatně kratší inkubační době (Time-To- Market, TTM), která je přímým důsledkem nižší složitosti obvodů a menší náročnosti návrhu.

Na celý systém lze nyní pohlížet jako na různorodý soubor již existujících IP komponent integrovaných na jediné desce.