Šepot ve tmě

Recenze čtenářů

Recenze vyzdvihují zajímavé aspekty vyprávění Louisy May Alcottové, zejména v jejích méně známých dílech, a ukazují témata jako postižení a psychologická hloubka. Zatímco někteří oceňují její talent a vývoj, jiní mají pocit, že tyto příběhy postrádají hloubku a vývoj postav jako její slavnější romány, například „Malé ženy“.

⬤ Schopnost Alcottové vplést do svých příběhů zajímavá divadelní témata a psychologické prvky je působivá.
⬤ Sbírka nabízí vhled do viktoriánského pohledu na postižení, což zvyšuje její aktuálnost.
⬤ V psaní se projevuje Alcottové talent, díky němuž jsou některé příběhy příjemné a nutí k zamyšlení.

⬤ Příběhy jsou vnímány jako méně přesvědčivé než Alcottové hlavní díla jako „Malé ženy“ a „Jo's Boys“.
⬤ Stručnost příběhů často vede k nedostatečnému vývoji postav, protože se spoléhají na vymyšlené situace, které jsou v pozadí příběhu.
⬤ Některé příběhy obsahují zastaralé a problematické zobrazení postižení.

(na základě 3 hodnocení čtenářů)

Původní název:

A Whisper in the Dark

Obsah knihy:

Šepot v temnotáchby Louisa May Alcottová Když jsme se rozjeli, tajně jsem si prohlížela svou společnici a viděla jsem mnoho zajímavého pro sedmnáctiletou dívku. Můj strýc byl pohledný muž s čerstvým leskem cizího života, ale nebyla to ani komediantství, ani půvabná uvolněnost, co mě nejvíce přitahovalo, protože i mé nezkušené oko pod těmito vnějšími půvaby zahlédlo něco přísného a chmurného, a můj dlouhý pohled mi ukázal nejbystřejší oko, nejtvrdší ústa, nejjemnější úsměv, jaký jsem kdy viděla, - tvář, která v klidu měla výraz, jaký mají ti, kdo vedli život plný rozkoší a poznali jeho prázdnotu. Zdálo se, že se soustředí na nějakou myšlenku, která ho pohltila, a na chvíli zapomněl na mou přítomnost, když seděl se založenýma rukama, upřenýma očima a neklidnými rty. Zatímco jsem se díval, moje vlastní mysl byla plná hlubších myšlenek než kdykoli předtím, protože jsem si slovo od slova vybavoval odstavec z toho napůl přečteného dopisu: "V osmnácti letech se má Sybila provdat za svého bratrance, smlouva byla uzavřena mezi mnou a mým bratrem v jejich dětství. Můj syn je nyní se mnou a já si přeji, aby byli v příštích měsících spolu, proto Vás moje neteř musí opustit dříve, než jsem původně zamýšlel. Udělejte mi radost a připravte ji na okamžité a definitivní odloučení, ale veškerá odhalení nechte na mně, protože bych byl raději, kdyby o tom dívka prozatím nevěděla." To mě nepotěšilo.

Proč jsem měl zůstat v nevědomosti o tak důležité záležitosti? Pak jsem se pro sebe usmála a vzpomněla si, že jsem to věděla díky svéhlavé zvědavosti, která mě přiměla nahlédnout do dopisu, který madam Bernardová s takovou úzkostlivostí prohlížela. Viděla jsem jen jeden odstavec, protože mé vlastní jméno upoutalo můj pohled, a ačkoli jsem si ho divoce chtěla přečíst celý, sotva jsem stačila švihnout papírem zpátky do síťky, kterou zapomnětlivá stará duše nechala viset na opěradle svého křesla. Stačilo to však k tomu, aby se můj dívčí mozek rozbouřil a já se stále toužebně dívala na svého strýce, vědoma si toho, že moje budoucnost teď leží v jeho rukou, neboť jsem sirotek a on můj poručník, ačkoli jsem ho od doby, kdy jsem byla madam svěřena jako šestileté dítě, vídala jen zřídka. Strýc si najednou uvědomil můj upřený pohled a chvíli mi ho vracel stejně upřeným, pak řekl tichým, uhlazeným tónem, který se špatně snoubil se satirickým úsměvem, jenž se dotýkal jeho rtů: "Jsem pro svou malou neteř nudný společník. Jak jí mám poskytnout příjemnější zábavu než počítání mých vrásek nebo hádání mých myšlenek? "Byla jsem upřímné, nebojácné stvoření, rychle jsem cítila, mluvila a jednala, a tak jsem ochotně odpověděla: "Povězte mi o mém bratranci Guyovi.

Je tak krásný, statečný a chytrý, jak říká madam, když byl jeho otec chlapec? "Strýc se krátce zasmál, pohrdavě, zda kvůli madam, sobě nebo mně, to jsem nedokázal říct, protože z jeho tváře se to nedalo vyčíst." "Dívčí otázka a umně položená, přesto na ni nebudu odpovídat, ale nechám vás, abyste to posoudil sám." "Ale, pane, pobaví mě to a ulehčí mi to cestu. Cítím se trochu divně a opuštěně, když opouštím madame, a povídání o novém domově a přátelích mi pomůže, abych je dříve poznal a zamiloval si je. Prosím, řekněte mi to, neboť celý život jsem si šla svou cestou a nesnesu, aby mi někdo zkřížil cestu.".