Nálady: První román Louisy May Alcottové, který vyšel v roce 1864, čtyři roky před bestsellerem Malé ženy.

Původní název:

Moods: The Louisa May Alcott's first novel, published in 1864, four years before the best-selling Little Women

Obsah knihy:

Nálady.

Louisa May Alcott.

⬤ První román Louisy May Alcottové vyšel v roce 1864, čtyři roky před bestsellerem Malé ženy. Román netradičně představuje "malou ženu", abolicionistickou starou pannu s pravým srdcem, a padlou kubánskou krásku, jejichž životy se protínají v Alcottové prvním významném zobrazení "ženského problému". "Pokoj byl obrácen k západu, ale černý mrak, zahalený červeným pruhem, zbavoval hodinu soumraku poklidného kouzla. Stíny v něm strašily, číhaly v rozích jako špehové, kteří tam byli nasazeni, aby sledovali muže, který mezi nimi stál němý a nehybný, jako by sám byl stínem. Jeho oko se často obracelo k oknu s pohledem ostražitým i dychtivým, ale neviděl nic než tropickou bujnost listí, kterou sotva rozvířil dusný vzduch ztěžklý pachy, jež jako by neosvěžovaly, ale utlačovaly.

⬤  Se stejnou pozorností naslouchal, ale slyšel jen šum hlasů, dupot nohou, zvonění zvonů, rozmanitý ruch města, když je noc ošizena o svůj klid tím, že se mění v den.

⬤ Sledoval a čekal, až něco přijde. Návštěvník bez výhledu, kterého vítala toužící duše i tělo, stejně jako muže, s roztaženýma rukama a roztaženými rty přijal bezhlesý pozdrav vánku, který si klestil cestu přes širý Atlantik, plný zdravého povzbuzení pro domovem stýskající srdce. Daleko venku se opřel o husté listnaté větve, které už vděčně šuměly, poslouchal pronikavého ptáka bijícího se plamennou hrudí o mříže svého vězení a pil hluboké doušky požehnaného větru, který jako by chladil horečku jeho krve a vracel mu ztracený elán. Náhle se za ním rozzářilo světlo, které naplnilo místnost září, jež v ní nezanechala žádný stín.

⬤  Neviděl však změnu, neslyšel krok, který přerušil ticho, ani se neotočil za ženou, která stála a čekala na milencovo přivítání. Obklopovala ji nedefinovatelná atmosféra přepychového života a vytvářela ze zářivého pokoje vhodný rámec pro postavu, která tam stála s teplými mušelíny vlajícími ve větru. Postava plná bohaté krásy ženství v nejlepších letech, nesoucí neklamné stopy vybroušené žákyně světa v půvabu, který proplouval každým pohybem, v umění, které naučilo každý rys hrát svou roli s lehkostí druhé přirozenosti a učinilo šaty fólií půvabu. Tvář byla jemná a tmavá jako jemný bronz, nízké čelo posazené ve stinných vlnách vlasů, oči plné dřímajícího ohně a vášnivá, ale přesto povýšená ústa, která jako by byla utvořena stejně pro laskání i rozkazy.

⬤ Chvíli pozorovala muže před sebou, zatímco po její tváři se rychle střídaly pýcha, odpor a něha. Pak kradmým krokem a s jistým úsměvem přistoupila k němu, dotkla se jeho ruky a hlasem, který byl pro tento jazyk jako stvořený pro rty milenců, řekla.