Sedmilhářské boty

Recenze čtenářů

Recenze na knihu Richarda Halliburtona svědčí o hlubokém uznání jeho dobrodružného psaní a vyprávění. Čtenáři jsou uchváceni jeho jedinečným a historickým vyprávěním o cestování po světě ve 30. letech 20. století a mnozí vyjadřují nostalgii po knize jako součásti svého dětství nebo mládí. Vyprávění je popisováno jako poutavé, plné vzrušení a historicky bohaté, což z něj činí ceněné čtení pro mladé i starší čtenáře. Někteří recenzenti však upozorňují, že zastaralý pohled na knihu nemusí souznít s moderním vnímáním.

Poutavé a dobrodružné psaní, bohaté historické líčení, nostalgická hodnota, vhodné pro mladé čtenáře (12-14 let), dobře propracované popisy míst a požitek pro čtenáře všech věkových kategorií.

Zastaralý pohled, který nemusí vyhovovat modernímu vnímání, a geografické a politické změny způsobují, že sledovat Halliburtonova dobrodružství dnes není praktické.

(na základě 12 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Seven League Boots

Obsah knihy:

Někteří muži vedou tak vzácně intenzivní život, že se ztrácejí v mlze vlastní legendy. Takovým mužem byl Richard Halliburton - snílek - cestovatel - básník - bonviván a odsouzen k smrti.

"Sedmilhářské boty" byly jeho pátou a poslední knihou a podrobně popisují jeho epická dobrodružství na nejrůznějších odlehlých místech. "Byl jsem pověřen, abych se vydal kamkoli na světě, kam budu chtít, a napsal, co se mi zlíbí. Měl jsem jediný příkaz: pohybovat se rychle, navštěvovat podivná místa, setkat se s kýmkoli, kdo bude zajímavý - a začít hned," napsal Halliburton.

Jeho pozdější kniha ukazuje, jak se těmito příkazy s nadšením a odevzdaností řídil. Oblíbený americký spisovatel dobrodružných románů večeřel v Etiopii s císařem Haile Selassiem, v Rusku dělal rozhovor s nechvalně proslulým vrahem cara Mikuláše II., pokusil se proniknout do zakázaného města Mekky a nakonec jel na slonovi přes Alpy po stopách Hannibala. Je to Halliburton v nejlepší formě, lehkomyslný a romantický, a je to poslední kapitola jeho tragického života.

Halliburton nedokázal napsat nudnou stránku, přesto byl zajatcem vlastního tisku. Jeho nenasytní čtenáři si žádali stále více smrtelně nebezpečných příběhů. Blížila se mu čtyřicítka, byl fyzicky vyčerpaný a měl finanční potíže, a tak Halliburtona napadlo znovu si hodit kostkou a doufat, že kouzlo, které ho v minulosti vždy zachránilo, se ještě jednou zhmotní.

Nebylo to tak brzy po dočtení této knihy, neohrožený cestovatel nedbal varování zkušených námořníků a vydal se na loď, která ho měla odvést pryč od jeho po knihách lačnícího publika do náruče vodní smrti. Tato jeho poslední kniha je inkoustem potřísněným náhrobním kamenem Halliburtonova úžasného života.