Sedm dopisů Melinovi: Eseje o duši, vědě, umění a smrtelnosti.

Původní název:

Seven Letters to Melin: Essays on the Soul, Science, Art and Mortality

Obsah knihy:

Sedm dopisů Josefa Šafaříka Melinovi je zkoumáním odcizení člověka přírodě - a sobě samému - v moderním technologickém věku. Kniha je koncipována jako série dopisů inženýru Melinovi, který věří v hodnotu vědy a technického pokroku, ale zároveň se v ní stupňuje skepse vůči těmto snahám a zkoumá hledání smyslu života člověka. Aby pomohl tento smysl odhalit, staví Safař k dichotomii mezi divákem a účastníkem. Roli účastníka hraje Robert, umělec, který spáchal sebevraždu. Divák, ztělesněný vědcem Melinem, se na svět dívá z odstupu a hledá vysvětlení, zatímco umělec-účastník svět vytváří vlastním aktivním zapojením.

Prostřednictvím těchto výměn názorů Safař k obhajuje nadřazenost umělecké tvořivosti nad vědeckým vysvětlením, pravdy nad přesností, vnitřního morálního jednání nad vnějškově vnucenou společenskou morálkou a osobní náboženské víry nad organizovaným chozením do kostela. Safař k není ani protivědecký, ani protiracionální; tvrdí však, že věda má omezenou moc, a odmítá představu vědy, která upírá význam a hodnotu tomu, co nelze změřit nebo vypočítat.

Safařkova kritika technologií, mzdové ekonomiky a rostoucí profesionalizace z něj činí významného předchůdce filozofie hlubinné ekologie. Tato kniha měla velký vliv i na českého prezidenta V clava Havla; v tomto novém překladu si najde novou kohortu čtenářů, kteří se zajímají o to, co nás činí lidmi.