Šedesát sonetů

Recenze čtenářů

Celkově je „Šedesát sonetů“ Ernesta Hilberta chváleno jako působivá debutová básnická sbírka, která má ohlas u čtenářů, a to i u těch, kteří poezii obvykle nemají rádi. Sonety jsou oceňovány pro svou jasnost, přirozenost a citovou hloubku, zachycující živou škálu lidských prožitků. Poněkud smíšené pocity však vyvolává potenciální složitost autorova akademického zázemí.

⬤ Poutavá a relativní poezie
⬤ jasné a stručné sonety
⬤ příjemný čtenářský zážitek
⬤ živě zachycující lidské prožitky
⬤ citová hloubka
⬤ oslavovaná jako jedna z nejlepších básnických sbírek posledních let
⬤ může oslovit i ty, kteří poezii obvykle nemají rádi.

Určité počáteční obavy z autorova akademického vzdělání, které vede k příliš složité nebo nepřehledné poezii; temnější tón celé sbírky se nemusí líbit každému.

(na základě 7 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Sixty Sonnets

Obsah knihy:

Básně v první knize Ernesta Hilberta Šedesát sonetů, vypočítané tak, aby odrážely šedesát minut v hodině zvýšené imaginativní kontemplace, obsahují vzpomínky na násilí, historické epizody, humorné úvahy, tiché zoufalství, násilné neshody, veřejné pohoršení i soukromé noční můry. Uprchlé postavy se dělí o své zoufalé životy - neúspěšní spisovatelé, zapomenutí literární kritici, krutí manželé, zmatení historici, ozbrojení lupiči, nezaměstnaní alkoholici, podrážděné přítelkyně, středoškoláci, utopené děti a poražení boxeři.

Tyto postavy zalidňují milostné básně ("Lásko má, víme, jak druhy vymírají"), satiry ("Způsob lidské odrůdy, / ani šťastný jen být šťastný"), elegie ("Chladný okraj světa se na tebe zavřel, políbil / tě zavřel") a písně smutku ("Roční období začínají pomalu. Taky tak končí"). Originální rýmové schéma vymyšlené pro tuto sekvenci - ABCABCDEFDEFGG - umožňuje autorovi oprášit italskou "malou píseň" a amerikanizovat alžbětinskou milostnou báseň pro jednadvacáté století.

Mluví chvílemi in propria persona ("Vyrazíme si, ty a já, dáme si pivo"), chvílemi hlasem mužské i ženské postavy ("Mrzí mě, že jsem tě tenkrát nechal v MoMA"), chvílemi napříč historickými propastmi ("Caesar a Karel Veliký, Curie, Capone"), Šedesát sonetů shromažďuje drobnosti i tragédie, aby vyprávělo příběhy moderní Ameriky, a nakonec dosahuje těžce vydobytého pocitu opatrného optimismu, když pozoruje "poslední, vznešený tah starých způsobů obnovených, / ceněných i nechtěných, obdivovaných i ignorovaných". ".