Seamus Heaney a emblémy naděje

Recenze čtenářů

Kniha Modlitba na břehu vody od profesora Moloneyho nabízí hluboké zkoumání poezie Seamuse Heaneyho v rámci irské mýtické tradice. Kniha se zabývá tématy kulturního odloučení, sexuální identity a smíření a naznačuje, že irští básníci i jednotlivci na celém světě čelí podobným problémům při chápání své minulosti a identity. Práce je oceňována pro svou čtivost a přesvědčivé postřehy a vybízí čtenáře k přehodnocení jejich vnímání Heaneyho a irské literatury.

Kniha je dobře zpracovaná a nabízí nové pohledy na Heaneyho dílo. Je velmi čtivá a poutavá, a to i pro ty, kteří se s literární kritikou teprve seznamují. Propojuje irskou básnickou tradici s širšími tématy kulturní a sexuální identity, čímž se stává relevantní pro široké publikum. Nabízí cenné poznatky o dílech dalších irských básníků a vybízí k dalšímu zkoumání irské literatury.

Pro některé čtenáře může být akademický charakter analýzy náročný, pokud nejsou obeznámeni s literární kritikou. Jiní by mohli hledat spíše přímý kontakt se samotnými Heaneyho básněmi než zaměření na teorii a kontext.

(na základě 4 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Seamus Heaney and the Emblems of Hope

Obsah knihy:

Kolem keltského rituálu známého jako "Feis" z Tary neboli sňatek panovníka se vytvořila bohatá mytologie a literatura.Při tomto rituálu se budoucí král zavazuje, že bude pečovat o zemi a sloužit bohyni panovnice. Seamus Heaney, jehož tvorba přitahuje převážnou část pozornosti kritiky zaměřené na současnou irskou poezii, se do této symbolické tradice zapojil v některých svých nejvýznamnějších a nejkontroverznějších dílech.

"Seamus Heaney a emblémy naděje" zkoumá Heaneyho využití motivů rodiny svrchovanosti a napravuje nevyváženost kritiky, která příliš zdůrazňovala téma oběti na úkor optimističtějších symbolů. Moloney navíc podává přehled vývoje motivu manželství v irské poezii od devátého do jednadvacátého století se zaměřením na Heaneyho adaptace ze "Sweeneyho běsů" a "Půlnočního dvora" a na tvorbu takových básníků, jako jsou Kinsella, Montague, Boland a Ni Dhomhnaill. Karen Marguerite Moloneyová zkoumá ústřední roli, kterou Heaney přisuzuje "Feis" z Tary ve své reakci na krizi Ulsteru a na obecný duchovní bankrot naší doby, a ukazuje v jeho verších, jak vztah mužského milence k bohyni, zejména v jejích odpornějších podobách, slouží jako prototyp pokory a úcty, které jsou nezbytné k nápravě následků anglické kolonizace Irska a následně i staletí celosvětového patriarchálního zneužívání.

Prostřednictvím důkladného a vytrvalého čtení básní, které byly dříve přehlíženy nebo nesprávně interpretovány, jako jsou básně Ocean s Love to Ireland, Come to the Bower a Bone Dreams, které irské feministické kritičky považovaly za chybné a znepokojivě sexistické, Moloney vyvrací názory, které dlouho zůstávaly nezpochybněny. Zamýšlí se také nad směřováním Heaneyho novějších básní, které nadále rezonují s dvojím požadavkem svědomí a umělecké integrity.

Bezvadně prozkoumaná a nesmírně čtivá práce "Seamus Heaney a emblémy naděje" odhaluje, že Heaneyho poezie nabízí úctu k archetypálnímu ženství a dionýskou energii, která může čelit sterilitě a násilí postkoloniálního irského života. Moloney nám ukazuje, že Heaney se v tradici básníků, kteří mu předcházeli, obrací ke sňatku suverenity, aby v něm zakódoval poselství pro naši dobu a nabídl emblémy naděje jménem nás všech.".