Studie si klade za cíl rekonstruovat poetiku grotesky Heinera M llera z literárněhistorické perspektivy, která je čtena jako reakce na krizové převraty a historické katastrofy 20.
století. Jde o první pokus svého druhu o autora, který se opakovaně poetologicky vyjadřoval ve spisech a rozhovorech, ale který po sobě na rozdíl od Brechta, Drenmatta nebo Hacse nezanechal žádnou explicitní poetiku.
Autor sleduje předpoklady, formy a struktury grotesky v M llerově dramatu. Za tímto účelem analyzuje četné historicky zprostředkované motivy a textové postupy grotesky (karnevalismus, černý romantismus), které v ní lze nalézt, dokumentuje jejich vývoj a zkoumá nové struktury z hlediska jejich účinných estetických důsledků. M llerovo dílo je navíc zasazeno do kontextu diskusí o dramatu a divadelní estetice druhé poloviny 20.
století, což (znovu)kontextualizuje i jeho obrat k postmodernismu. Studie tak představuje důležitý příspěvek k výzkumu grotesky nad rámec M llerova bádání a zároveň si klade za cíl obohatit kulturní dějiny grotesky o nové aspekty.