Sbírka sci-fi Clifforda Simaka; Pekelní psi vesmíru, Projekt Mastodon, Svět, který nemohl být, Ulice, která nebyla

Recenze čtenářů

Recenze vyjadřují zklamání nad kvalitou tisku i obsahem Simakovy sbírky a poukazují na velké problémy s formátováním a vnímanou nedostatečnou hloubku povídek.

Někteří čtenáři oceňují čtivost textu navzdory velikosti knihy. Jako nejlepší povídka sbírky je označen „Projekt Mastodon“, který je vnímán jako slibný, ale nakonec zklamání.

Formát tisku je zmatený a špatně provedený, věty jsou nesprávně formátovány jako odstavce, chybné zalomení řádků a chyby v obsahu. Mnozí recenzenti považovali povídky za naivní, bez hloubky, s plochými postavami a celkovým pocitem zklamání ve srovnání s jinými Simakovými díly.

(na základě 4 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Clifford Simak Collection of Sci Fi; Hellhounds of the Cosmos, Project Mastodon, the World That Couldn't Be, the Street That Wasn't There

Obsah knihy:

Hellhounds of the Cosmos vyšel v červnovém čísle Astounding Stories v roce 1932. Podivné jsou podmínky mezidimenzionálního boje, kterému čelí devadesát devět mužů doktora Whitea.

Projekt Mastodon vyšel v březnovém čísle časopisu Galaxy z roku 1955. Byl to tzv. Ne on sám, ale tisíce dalších, kteří zoufale pracovali s vědomím, že čas se krátí, pracovali ne sami pro dva muže uvězněné v čase, ale pro mír, o kterém všichni snili - po kterém celý svět po celé věky toužil.

Aby jim to bylo k něčemu, bylo nutné, aby dokázali vynulovat stroje času, které chtěli postavit, jako dělostřelec vynuluje baterii děl, aby každý stroj času přenesl své obyvatele do stejného okamžiku minulosti, aby jejich provoz trval stejný časový úsek, na sekundu přesně.

Byl to problém kontroly a kalibrace - začínal s prototypem, který byl jako jeho nejjemnější nastavení kalibrován na skoky o délce 50 000 let. Projekt Mastodon byl konečně v plném proudu.

The World That Couldn't Be vyšel v lednovém čísle časopisu Galaxy Science Fiction v roce 1958. Jako každý farmář na každé planetě musel Duncan lovit všechno, co poškozovalo jeho úrodu - i když si byl vědom, že to je- The Street That Wasn't There vyšlo v červencovém čísle časopisu Comet z roku 1941. Na stránkách časopisu se objevil Mr.

Jonathon Chambers vyšel ze svého domu na Maple Street přesně v sedm hodin večer a vydal se na každodenní procházku, na kterou chodil ve stejnou dobu, ať pršelo nebo sněžilo, už celých dvacet let. Procházka se nikdy nezměnila. Prošel dva bloky po Maple Street, zastavil se v cukrárně Red Star, aby si koupil Rose Trofero perfecto, a pak došel na konec čtvrtého bloku Maple Street.

Tam zahnul doprava na Lexington, pokračoval po Lexingtonu k Oak, dolů po Oak a tak přes Lincoln zase zpátky na Maple a ke svému domovu. Nešel rychle.

Nespěchal. Vždy se vracel ke svým domovním dveřím přesně v 7:45. Nikdo se s ním nikdy nezastavil, aby si s ním promluvil.

Dokonce i muž v cukrárně Red Star, kde si kupoval doutník, při nákupu mlčel.

Pan Chambers pouze poklepal mincí na skleněnou desku pultu, muž sáhl dovnitř, vytáhl krabičku a pan Chambers si vzal doutník. To bylo vše.