Šaty, šaty, šaty. Hudba, hudba, hudba. Chlapci, chlapci, chlapci.

Recenze čtenářů

Memoáry Viv Albertine „Clothes, Clothes, Clothes, Music, Music, Music, Boys, Boys, Boys“ nabízejí syrový a poutavý pohled na její život průkopnice punkové scény. Kniha ukazuje její cestu od mladé, bezstarostné ženy ponořené do hudby a módy až po překonávání výzev dospělosti, zdravotních problémů a osobních bojů. Prostřednictvím živého vyprávění a brutálně upřímných úvah Albertine zve čtenáře do svého světa a činí z něj hluboce osobní a osobní zážitek.

Memoáry jsou oceňovány pro poutavé a procítěné psaní, hloubku vhledu a autorčinu upřímnost. Čtenáři oceňují jedinečný formát krátkých, chronologicky řazených úryvků, které usnadňují čtenářům jejich zpracování. Mnozí se zmiňují o emocionální rezonanci Albertininých zážitků a o tom, jak se vztahují k širším tématům tvořivosti, boje a sebepoznání. Kniha je také označována za přístupnou i pro ty, kteří punkovou scénu neznají, čímž se stává přitažlivou pro široké publikum.

Někteří čtenáři považovali některé části knihy za nesouvislé nebo měli pocit, že některé anekdoty postrádají smysl. Několik z nich se zmínilo, že se ztrácejí v hudebních odkazech kvůli neznalosti dané éry nebo žánru. Navíc Albertina upřímnost je sice osvěžující, ale zároveň může vést k nepříjemným momentům pro čtenáře, protože se dělí o bolestné zážitky.

(na základě 548 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Clothes, Clothes, Clothes. Music, Music, Music. Boys, Boys, Boys.

Obsah knihy:

V roce 1975 byla Viv Albertine posedlá hudbou, ale nikdy ji nenapadlo, že by mohla hrát v kapele, protože neuměla hrát na žádný nástroj a nikdy neviděla dívku hrát na elektrickou kytaru.

Tato kniha pojednává o jejím životě a tvorbě.