Sanja Iveković: Trojúhelník

Recenze čtenářů

Kniha nabízí hlubokou analýzu performančního díla Sanje Iveković „Trojúhelník“ a zasazuje ho do kontextu politické a kulturní krajiny Záhřebu 70. let. Ruth Noacková představuje feministickou perspektivu, v níž se mísí estetika a politika, a ilustruje vliv Ivekovićové na umění a feminismus.

Kniha je dobře napsaná, poskytuje poutavé a vřelé zkoumání umělkyně a účinně kontextualizuje Ivekovićovo dílo v historickém a kulturním rámci. Rezonuje se současnými tématy a lze ji doporučit jako cennou četbu pro pochopení průsečíku umění a feminismu.

Některé recenze nezmiňují žádné výrazné nedostatky; souhrn ohlasů však naznačuje, že konkrétní detaily kritiky nebo problémy s obsahem či podáním knihy nebyly zdůrazněny.

(na základě 3 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Sanja Ivekovic: Triangle

Obsah knihy:

První soustavné zkoumání kanonického a hojně vystavovaného díla předního umělce bývalé Jugoslávie.

Čtyři černobílé fotografie a psaný text zachycují osmnáctiminutovou performanci z 10. května 1979 v díle Sanje Iveković Triangle (Trokut, 1979). Toho dne projížděla ulicemi centra Záhřebu kolona s Josipem Brozem Titem, tehdejším prezidentem Jugoslávie. Když prezidentova limuzína projížděla pod jejím bytem, Ivokevičová začala na balkoně simulovat masturbaci. Ačkoli ji z ulice nebylo vidět, věděla, že sledovací týmy na střechách sousedních budov její přítomnost odhalí. Během několika minut se u jejích dveří objevil policista a nařídil jí, aby šla dovnitř. Ivekovičové akce nejenže odhalila vládní represe a upozornila na práva žen, ale upozornila také na vztah pohlaví a moci a na konkrétní zkušenost politického disentu za komunistické vlády ve východní Evropě. Triangl je považován za jedno z Ivekovičových klíčových děl, a přestože je Ivekovič jedním z předních umělců bývalé Jugoslávie, je mu věnována jen malá přímá pozornost. Ruth Noacková v této knize poprvé soustavně zkoumá Ivekovičovo hojně vystavované, dnes již kanonické dílo.

Po podrobné analýze formálních kvalit díla se Noack zabývá jeho postavením v kontextu umělecké tvorby a politických dějin socialistické Jugoslávie. Podrobně se zabývá genezí představení a jeho dokumentací jako uměleckého díla a dává do souvislosti vznik díla a politiku tvorby kánonu s otázkami týkajícími se někdejšího rozdělení mezi Východem a Západem. Rozebírá umělecký jazyk a vytváření významů ve vztahu ke konceptualismu a performanci a k postavení žen v Titově Jugoslávii a ve společnosti obecně a zkoumá představu, že Ivekovičové dílo z tohoto období se podílí na občanství, a přesouvá pozornost od subverzivního aktu umělkyně ke schopnosti utvářet podmínky, jejichž prostřednictvím uspořádáváme náš svět.