Hodnocení:
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.
Samuel Beckett, Repetition and Modern Music
V irské literatuře dvacátého století je hudba hojně zastoupena. Ať už se jedná o myšlenkově trýznivou hudbu v Joyceově Mrtvém, lidové melodie a operu, která zní v Odysseovi, nebo čtyřdílnou threnodii v Beckettově Wattovi, je zřejmé, že vliv hudby na psané slovo je v Irsku velmi významný.
Samuel Beckett šel v začleňování hudebních myšlenek do svých děl pravděpodobně dál než kterýkoli jiný spisovatel. Hudební citáty zabydlují jeho texty a strukturální prostředky, jako je da capo, jsou využívány metaforicky. Snad nejpozoruhodnější je eroze explicitního významu v pozdějších Beckettových prózách, kterou způsobilo rozsáhlé používání opakování, ovlivněné četbou Schopenhauerovy filozofie hudby.
John McGrath zkoumá tento pojem sémantické plynulosti a zabývá se způsoby, jakými Beckett využíval extrémní opakování k vytváření textů, které fungují a jsou přijímány spíše jako hudba. Beckettovo psaní přitáhlo pozornost mnoha současných skladatelů a zkoumání toho, jak byla tato Beckettova zhudebněná fikce přetlumočena do současné hudby, tvoří druhou polovinu knihy.
Důkladné analýzy Beckettem inspirované hudby experimentálního skladatele Mortona Feldmana a strukturovaných improvizací avantjazzového kytaristy Scotta Fieldse ilustrují žánrovou přitažlivost Becketta pro hudebníky, ale také ukazují, jak různými způsoby funguje opakování. Kniha Johna McGratha je díky zkoumání klíčové role opakování v hudbě a literatuře dvacátého století i mimo něj významným příspěvkem k oboru slovesných a hudebních studií.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)