Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha se zabývá složitým vztahem mezi jazzem a nacistickou politikou a podrobně popisuje zkušenosti jazzových umělců z tohoto období. Zatímco někteří čtenáři považovali informace za poučné a dobře prozkoumané, jiní měli pocit, že ve srovnání s jinými díly postrádají hloubku a potýkali se s množstvím zmíněných jmen.
Klady:⬤ Nabízí nové pohledy na historii jazzu v období nacismu
⬤ působivě opatřeno poznámkami pod čarou s podrobnými popisky jednotlivých umělců
⬤ cenné pro zájemce o historii jazzu.
Zápory:⬤ Někteří čtenáři ji považovali za méně informativní než jiné příbuzné práce
⬤ množství jmen a podrobností může být ohromující
⬤ kritika naznačuje, že vyprávění o zákazu jazzu nacisty je přehnané.
(na základě 7 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Different Drummers: Jazz in the Culture of Nazi Germany
Obsah knihy:
Když v roce 1925 navštívila Berlín afroamerická tanečnice Josephine Bakerová, připadal jí oslnivý. Město mělo jiskru jako drahokam, řekla, obrovské kavárny mi připomínaly zaoceánské lodě poháněné rytmy jejich orchestrů. Hudba byla všude. Výmarské Německo, které se po drtivé porážce v první světové válce toužilo dívat dopředu, přijalo modernismus, který se šířil Evropou, a zbláznilo se do jazzu. S nástupem národního socialismu však přišla cenzura a zákazy: umělecká forma zrozená na cizí půdě a vedená černochy a Židy nemohla mít v kultuře nadřazené rasy místo.
V knize Different Drummers Michael Kater - významný historik a sám jazzový hudebník - zkoumá podzemní historii jazzu v Hitlerově Německu. Nabízí děsivý a fascinující pohled na život a populární kulturu v době Třetí říše a ukazuje, že pro nacisty byl jazz obzvláště hrozivou formou vyjádření. Nejenže se jeho tvůrci nacházeli na samém dně nacistické rasové hierarchie, ale samotná podstata jazzu - spontánnost, improvizace a především individualita - představovala přímou výzvu opakujícímu se, jednoduchému, uniformnímu pulsu německé pochodové hudby a vlastně i každodenního života. Skutečnost, že mnozí z nejtalentovanějších evropských jazzových umělců byli Židé, tuto hudbu ještě více zpochybňovala.
Kater sleduje vývoj této odvážné a výmluvné formy sociálního protestu a využívá dosud nevyužité archivní záznamy a rozhovory s pamětníky, aby oživil málo známý aspekt válečného Německa. Seznamuje nás se skupinami, jako byli Weintraub Syncopators, nejlepší domácí jazzová kapela v Německu, s frankfurtským Harlem Clubem, jehož mužští členové nosili dlouhé vlasy, čímž se vzepřeli nacistickým konvencím, a s hamburskými Swingy - nejodvážnějšími radikály ze všech -, kteří se otevřeně postavili gestapu sérií masových tanečních shromáždění. Tyto demonstrace se nejednou zvrhly v násilné bitky, při nichž se Swingové a Hitlerjugend utkali v ulicích. Nakonec si uvědomíme, že jazz nejenže přežil pronásledování, ale stal se mocným symbolem politické neposlušnosti - a dokonce odporu - ve válečném Německu. A když jsme svědky kolísání nacistického režimu (zatímco usiloval o jeho konečný zánik, využíval jazz pro své propagandistické účely), vidíme, že mýtus nacistické společenské kontroly byl do značné míry právě takový - Hitlerova diktatura se nikdy nestala tak čistou a účinnou formou totalitarismu, jak se nám někdy namlouvá.
Díky živým portrétům všech klíčových osobností přináší kniha Different Drummers jedinečný pohled na dosud prakticky neprobádanou kontrakulturu. Je to provokativní vyprávění, které nám připomíná, že i tváří v tvář tomu nejnevýslovnějšímu útlaku lidský duch vydrží.
