Recenze čtenářů
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.
Původní název:
Russian Space Probes: Scientific Discoveries and Future Missions
Obsah knihy:
Brian Harvey poprvé vypráví konečnou historii vědeckých ruských kosmických sond a poznatků, které získaly o Zemi, jejím prostředí, Měsíci, Marsu a Venuši. Zkoumá, čeho ruská kosmická věda skutečně dosáhla při prohlubování našich znalostí o Sluneční soustavě, přičemž se zaměřuje na přístrojové vybavení a vědecké cíle a výsledky, získané informace a poučení. Hojně jsou využívány rámečky a grafy, aby byly i čtenáři, který není vědcem, srozumitelně zprostředkovány problémy a otázky řešené a vyřešené sovětskou kosmickou vědou. Kniha začíná příběhem počátků kosmické vědy v Rusku, které začaly koncem 40. let 20. století, kdy byly z Kapustina Jaru vypuštěny první ruské rakety do vysoké atmosféry. Byly vynášeny přístroje k měření a mapování atmosféry a později rakety vynášely psy k testování jejich reakcí na stav beztíže. S cílem předstihnout Ameriku na oběžné dráze Země byly vypuštěny dvě jednodušší družice, než se původně plánovalo, Sputnik a Sputnik 2, které poskytly některé počáteční informace o hustotě atmosféry, zatímco následující Sputnik 3 nesl dvanáct přístrojů k měření radiačních pásů, slunečního záření, hustoty atmosféry a magnetického pole Země.
Autor vypráví, jak Sovětský svaz v 60. letech 20. století rozvinul program výzkumu blízkého vesmíru pomocí družic v rámci programu Kosmos, zejména DS (Dněpropetrovskij Sputnik), malých družic vyvinutých pro výzkum meteoroidů, radiace, magnetických polí, horních vrstev atmosféry, sluneční aktivity, ionosféry, nabitých částic, kosmického záření a geofyziky. Brian Harvey pak uvádí vědecké výsledky ruského výzkumu Měsíce, počínaje objevem slunečního větru První kosmickou lodí a počátečním mapováním odvrácené strany Měsíce Automatickou meziplanetární stanicí. Popisuje Lunu 10, která provedla první úplnou studii měsíčního prostředí, Lunu 16, která přivezla na Zemi půdu, a dva měsíční rovery, které projely 50 km po měsíčním povrchu a provedly tisíce měření, analýz půdy a fotografií, jakož i profilů diskrétních oblastí. Kapitoly 4 a 5 podrobně popisují vědecké výsledky misí na Venuši a Mars a v kapitole 6 se věnují orbitálním kosmickým stanicím. Kosmické vědy tvořily důležitou součást raného pilotovaného kosmického programu, přičemž hlavní pozornost byla věnována reakci člověka na stav beztíže, tomu, jak dlouho mohou lidé zůstat na oběžné dráze, a účinkům na organismus, jakož i vystavení radiaci.
Kapitola 7 se zabývá pozdější etapou sovětské a ruské kosmické vědy, včetně Astronu a Granatu, dvou observatoří z 80. let, a Bionu, programu kosmické biologie, který na oběžnou dráhu vynesl opice a další zvířata. Závěrečná kapitola se věnuje novému období ruské vesmírné vědy s řadou observatoří Spektr a řadou menších vědeckých družic v rámci Federálního kosmického plánu 2006-2015.
