Roxana: The Fortunate Mistress (Šťastná paní)

Recenze čtenářů

Kniha Daniela Defoea „Roxana“ představuje složitý život ženy, která se v 18. století potýká s chudobou a společenskými očekáváními. Zkoumá témata ctnosti, morálky a důsledků zoufalství. Zatímco někteří čtenáři oceňují historický pohled a hloubku postav, jiní považují styl psaní za náročný a vyprávění za nezáživné.

⬤ Zajímavá témata a složitý vývoj postavy Roxany.
⬤ Poskytuje historický pohled na život žen v 18. století.
⬤ Poutavé zkoumání morálky a důsledků chudoby.
⬤ Vynikající služby a dostupnost pro čtenáře, kteří hledají klasickou literaturu.

⬤ Styl psaní je obtížný a těžkopádný, takže se některým čtenářům špatně čte.
⬤ Někteří čtenáři považují děj za pomalý a místy nudný.
⬤ Mohou postrádat sympatie k hlavní hrdince kvůli jejím rozhodnutím.
⬤ Digitální verze mohou mít problémy s formátováním, například nesprávné číslování stránek.

(na základě 37 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Roxana: The Fortunate Mistress

Obsah knihy:

Roxana: (celý název: Roxana: The Fortunate Mistress (česky: Šťastná paní) Roxana (anglicky: A History of the Life and Vast Variety of Fortunes of Mademoiselle de Beleau, Afterwards Called the Countess de Wintselsheim, in Germany, Being the Person known by the Name of the Lady Roxana, in the Time of King Charles II) je román Daniela Defoea z roku 1724.

Román zkoumá možnost žen v 18. století vlastnit vlastní majetek navzdory patriarchální společnosti, jak je patrné z Roxanina slavného tvrzení, že "manželská smlouva není... nic jiného než vzdání se svobody, majetku, moci a všeho ve prospěch muže". Román dále upozorňuje na neslučitelnost sexuální svobody a svobody od mateřství: Roxana kvůli svým sexuálním praktikám mnohokrát otěhotní a právě jedno z jejích dětí, Susan, ji po letech, v závěru románu, přijde odhalit, což přispěje k jejímu útěku do zahraničí, následné ztrátě majetku a (nejednoznačnému) pokání.

Postavu Roxany můžeme označit za protofeministku, protože se věnuje prostituci pro své vlastní svobodné cíle, ale ještě předtím, než se plně zformovala feministická ideologie (ačkoli Defoe se snaží radikálnost jejího postoje podrýt). Kniha také zkoumá střet hodnot mezi restauračním dvorem a měšťanstvem.

Roxana se zabývá také otázkami pravdy a klamu. Vzhledem k tomu, že text je vyprávěním v první osobě a je psán tak, aby simuloval skutečné vyprávění ženy z první ruky, přichází na řadu jednak otázka subjektivity, ale také základní lež, pokud jde o pravdivost textu. Čtenář může věřit pouze Roxaně, že nám podá pravdivý popis svého příběhu, ale protože často lže ostatním postavám v knize, a dokonce i sama sobě, není spolehlivým vypravěčem. Navíc celá konstrukce její postavy je postavena na lžích a přetvářkách. Její jméno, respektive jména, jsou zmíněna až na konci románu, takže i ten nejzákladnější aspekt její identity - její jméno - je po většinu románu záhadou. A jméno, které je s ní nejvíce spojováno: Roxana, je založeno na lži a převleku, konkrétně na tureckých šatech.

Roxana, vydaná anonymně a připsaná Defoeovi až v roce 1775, byla přesto v 18. století populárním hitem, který byl často přetiskován v pozměněných verzích podle dobového vkusu: vydání z roku 1775, které si říkalo Nová Roxana, bylo tedy sentimentalizováno podle dobového vkusu. Teprve postupně od 19. století se román začal považovat za vážnou literaturu: Ethel Wilsonová patřila k autorům 20. století, kteří byli následně ovlivněni jeho věcností a oproštěností od kantorství. (wikipedia.org)