Rousseauův benátský příběh: Eseje o umění a pravdě v knize Vyznání

Původní název:

Rousseau's Venetian Story: An Essay Upon Art and Truth in Les Confessions

Obsah knihy:

Původně vyšla v roce 1966. Tato kniha je především literární studií Rousseauova vyprávění o jeho diplomatických zkušenostech z Benátek, obsaženého v 7.

knize Vyznání a napsaného v roce 1769. Autor analyzuje Rousseauovy metody, jimiž v autobiografii dosáhl uměleckého ztvárnění psychologické pravdy, jak je to vidět na příkladu jeho zpracování událostí z let 1742-1749. Profesorka Madeleine Ellisová přispívá k pochopení Rousseaua jako tvůrčího umělce a staví ho do pozice vůči klasickému a romantickému hnutí.

Ellisová srovnává text Vyznání s dobovou korespondencí a dalšími dokumenty, aby ukázala, jaké rozpory mezi nimi mají umělecké důsledky. Tyto implikace ji vedou k definování Rousseauových zásad a metod jako člověka literatury a vzájemného vztahu umění a pravdy v jeho pamětech.

Tím, že odhaluje, že Rousseau, pamětník, podává umělecké ztvárnění psychologické pravdy, ukazuje Ellis Rousseauův postoj k pravdě. Činí tak cestou analýzy, kterou předchozí kritici neprozkoumali, ale kterou naznačil sám Rousseau, když říká: "Je to příběh mé duše, který jsem slíbil...".

Nezaznamenávám ani tak události svého života, jako spíše stav své duše v okamžiku, kdy se staly." Cílem této studie je nakonec ukázat umělecké prostředky - literární a rétorické -, které Rousseau použil, a jejich důsledky pro jím navrhovanou pravdu.