The Novel and the New Ethics
Pro generaci současných angloamerických spisovatelů je otázka „Proč psát? „ se objevila nová vůle věřit v etickou hodnotu literatury. Široká škála romanopisců-kritiků - včetně J.
M. Coetzeeho, Toni Morrisonové, Zadie Smithové, Gish Jen, Iana McEwana a Jonathana Franzena - nespokojená s postmodernistickou parodií a pastišem obhajuje román jako literární žánr, který je nejvhodnější k osvětlení individuálního etického jednání a rozhodování ve složitých a rozmanitých sociálních světech. Klíčem k této současné vizi etické síly románu je úkol poznávat a být odpovědný vůči lidem, kteří se od nás liší, a současní romanopisci se etice jinakosti věnují tak důkladně, že tato etika často určuje podmínky pro zápletku, charakterizaci a téma.
V knize The Novel and the New Ethics literární kritička Dorothy J. Haleová zkoumá, jak současný důraz na společenskou relevanci literatury podněcuje nový etický popis společenské hodnoty románu, který má ve skutečnosti kořeny v modernistickém pojetí narativní formy.
Tato „nová“ etika současnosti má svůj původ v „novém“ pojetí románové formy, které inauguroval Henry James a které se upevnilo díky modernistickým narativním experimentům a bylo rozvíjeno v průběhu dvacátého století. V Haleově čtení se umění románu se stále větší explicitností definuje jako estetika alterity, která se zviditelňuje jako formalistická etika.
Ve skutečnosti je to právě tento závazek k jinakosti jako narativnímu aktu, který propůjčil žánru uměleckou intenzitu a bohatost, jež se rozšiřuje na každé románové slovo.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)