Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha Jima Stejskala „The Horns of the Beast“ podrobně a poutavě popisuje málo známé vojenské tažení v první světové válce v německé jihozápadní Africe. Kniha je dobře zpracovaná a napsaná čtivým, přístupným stylem, takže je vhodná jak pro seriózní historiky, tak pro příležitostné čtenáře.
Klady:Dobře napsané a poutavé, vyčerpávající rešerše, přehledné podání vojenských akcí, obsahuje mapy a fotografie, vyvážený pohled na konflikt, vynikající pro milovníky historie.
Zápory:Pro některé čtenáře byla úroveň podrobností zahlcující, vyžadovala časté odkazy na mapy, a výklenkové téma knihy nemusí oslovit širší publikum.
(na základě 21 hodnocení čtenářů)
Původní název:
The Horns of the Beast: The Swakop River Campaign and World War I in South-West Africa 1914-15
Obsah knihy:
V prosinci 1914 se búrský velitel generál Louis Botha vylodil na pobřeží německé jihozápadní Afriky, aby dorazil obránce kolonie z řad Schutztruppe. V srpnu začali Jihoafričané špatně - katastrofální bitvou u Sandfonteinu a vnitřním povstáním, které mohlo Jihoafrickou unii rozvrátit.
Bothovo tažení mělo nakonec vést k vítězství, ale nebylo by to snadné. Tato bitva, zastíněná a do značné míry zapomenutá bitvami v Evropě, byla jednou ze vzdálenějších a dnes již téměř zapomenutých epizod první světové války. Od srpna 1914 do července 1915 se však malá německá jednotka o síle 4 000 mužů postavila téměř 75 000 spojeneckých vojáků Jihoafrické unie, Velké Británie a koloniální Rhodesie v boji, který byl klíčový pro dějiny jižní Afriky.
Tato prohra na bitevním poli stála Německo jeho nejcennější africké vlastnictví a ukázala se jako důležitý milník v dějinách země, která se nakonec stala Namibií.
Británie byla natolik znepokojena hrozbou, kterou německý protektorát jihozápadní Afriky představoval pro říši, že požádala své dominium, Jihoafrickou unii, aby obsadila přístavy tohoto území a zničila jeho výkonné bezdrátové stanice. Jihoafričtí představitelé byli ochotni přijmout tuto "naléhavou imperiální službu", aby rozšířili své vlastní území.
Když Němci téměř o rok později kapitulovali, bylo to první vítězství Spojenců ve válce a bod, který Spojené království povzbudil. Bylo to hrozné místo pro vedení války. Invazní vojska se divila, proč by tu někdo chtěl žít, natož o něj bojovat.
Rozsáhlé pouště bránily snadnému vstupu do země; kosti zvířat a lidí roztroušené po povrchu svědčily o jejich smrtící povaze. Jihoafričané museli nakrmit a napojit více než 100 000 koní a volů tam, kde bylo málo krmiva, a poté, co Němci sabotovali mnoho vodních bodů. Němci se mezitím ohlíželi přes rameno, protože domorodci, které dlouho týrali, se snažili vyřídit si staré účty přepadáváním a odstřelováním.
S využitím primárních pramenů, terénního výzkumu a přesných map a schémat bojů autor vrhá nové světlo na operace jihoafrické armády v její první zahraniční válce a na obranu Schutztruppe v německé jihozápadní Africe. Kniha také ukazuje, jak strašlivou cenu měly chybné odhady politiků a vojenských velitelů na obou stranách.
