Recenze čtenářů
Shrnutí:Memoáry Deb Olin Unferthové „Revoluce: V knize „Rok, kdy jsem se zamilovala a šla do války“ popisuje svou chaotickou cestu Střední Amerikou v roce 1987, kdy spolu se svým přítelem hledali smysl života a zapojili se do revolučních hnutí. Ačkoli se v knize prolínají osobní anekdoty s politickými komentáři občanských válek v regionu, recenze naznačují smíšené pocity ohledně jejího dopadu, vyprávění a hloubky vhledu.
Klady:Memoáry jsou chváleny pro vtipný a upřímný styl psaní, živou obrazotvornost a autorčinu schopnost zprostředkovat pocit mladického idealismu a zmatku. Mnozí čtenáři ji považovali za poutavou, vtipnou a přístupnou, zejména ti, kteří ocenili zkoumání lásky a osobního růstu na pozadí historických zmatků. Kniha také nabízí jedinečný pohled na středoamerickou revoluci z osobní perspektivy.
Zápory:Kritici poukazovali na autorčinu naivitu a nedostatečnou hloubku, s jakou se zabývá politickými reáliemi, kvůli čemuž některé části vyprávění působí prázdně nebo zahleděně do sebe. Někteří měli pocit, že kniha postrádá důkladné pochopení složitosti událostí ve Střední Americe a anekdoty někdy působily nesouvisle. Jiným připadala kniha málo poutavá na to, aby se stala poutavým čtením, a poznamenali, že jí chybí hlubší vhled do komunit a bojů v té době.
(na základě 13 hodnocení čtenářů)
Obsah knihy:
Tato kniha vybraná redakcí New York Times Book Review je označována za „virtuózní one-woman show“ (Time Out New York) a vypráví vtipný a dojemný příběh z roku, kdy autorka utekla z vysoké školy se svým idealistickým přítelem a následovala ho do Nikaraguy, aby se přidala k sandinistům. Navzdory svému upřímnému odhodlání k nesčetným revolučním cílům a jeden k druhému se Deb a její přítel ocitají nechtění, neužiteční a nepřipravení, když se potloukají po Střední Americe a hledají „revoluční práci“.
Píše se rok 1987, přelomový rok studené války, ačkoli svět to ještě neví, zejména ne Unferthová a její snoubenec (požádá ji o ruku na silnici v Salvadoru). Měsíce ubíhají a v jejich vztahu se začínají objevovat trhliny: dostanou výpověď, onemocní, dojdou jim peníze, narůstá rozčarování z revoluce i ze sebe navzájem.
Po letech jí však výlet zůstává v paměti a nakonec se vrací do Nikaraguy, aby se pokusila dát tomu všemu smysl. Unferthová ve svých srdcervoucích i veselých pamětech dokonale zachycuje mladické hledání smyslu života a je poutavým zamyšlením nad tím, co se děje se zemí a jejími obyvateli po skončení revoluce.
