Revoluce téměř za hranicí vyjadřovacích schopností - Přesvědčení Jane Austenové

Recenze čtenářů

Kniha přináší hlubokou analýzu románu Jane Austenové „Persuasion“, ale názory na její přístupnost a cílovou skupinu se různí. Zatímco někteří čtenáři oceňují její vědeckou hloubku, jiní ji považují za vhodnější pro akademické studium než pro běžné čtenáře.

Kniha nabízí cenný vhled do procesu psaní Austenové a je dobře hodnocena vědci. Někteří čtenáři ji považují za příjemnou, pokud k ní přistupují spíše jako k vyprávění než jako k akademickému textu.

Mnozí čtenáři mají pocit, že kniha je příliš akademická a že je určena především studentům nebo vědcům, takže je méně přitažlivá pro běžné čtenáře. Sporným bodem byla také její vysoká cena a omezená délka.

(na základě 3 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Revolution Almost Beyond Expression - Jane Austen's Persuasion

Obsah knihy:

Vychvalovat romány Jane Austenové pouze jako stylistická mistrovská díla znamená zbavit je historických, kulturních a literárních souvislostí, které by je jinak mohly osvětlit. Tím, že se Jocelyn Harrisová soustředí především na politický, historický, satirický, aktivně intertextuální a hluboce sexualizovaný text Persuasion, se snaží smířit takzvanou bezvýznamnost jejího obsahu s vysokým kanonickým statusem, neboť Austenové interakce s reálnými i imaginárními světy dokazují její novátorství, dokonce revolučnost.

Tato kniha odpovídá na častá tvrzení, že Austenové obsah je omezený; že jako nevzdělaná žena mohla psát pouze nevědomě, realisticky a autobiograficky o tom, co znala; že její národní a sexuální politika byla reakční; a že její romány slouží především jako útočiště před realitou. Takové představy vznikly na základě doslovného čtení Austenové dopisů, rodinné reprezentace Austenové jako jemného, nevzdělaného génia a domněnky, že nemohla psát o napoleonských válkách. Persvaze je však prostoupena zmínkami o válce i míru.

Harrisová naznačuje, že Persuasion může být reakcí na recenzi Emmy od Waltera Scotta, korespondenci Austenové s Fanny Knightovou, nepřátelské recenze románu Frances Burneyové The Wanderer, soudobé útoky na román a její vlastní obhajobu fikce v Northangerském opatství. Sebekriticky se Austenová v revizi odvolává na Byrona, Shakespeara, Napoleona a Cooka a modifikuje válečné konstrukce anglické mužnosti, jako je Southeyův Nelson. Stejně tak její kritika prvních tří Scottových románů potvrzuje, že její postoj k třídě a genderu není zdaleka reakční.

Persuasion odhaluje Austenové vlastenectví, její průkopnický lyrismus a naděje na sexuální rovnost. Ačkoli podobně jako Turner líčí Lyme jako vznešené a bezmezně otevřené změnám, útočí na Bath, město stíněné smrtelností a korupcí, s divokým rozhořčením charakteristickým pro soudobou satiru. Persuasion načrtává společnost založenou na zásluhách a distributivní spravedlnosti, jejíž obrat od běd k radostem nevychází ani tak z jejího vlastního života, jako spíše ze sezónních vzkříšení Shakespearových pozdních tragikomedií, z jejího náboženského přesvědčení a ze smíšeného smutku a jubilea národa po Waterloo. Harris čerpá z nových informací a tvrdí, že Austenová je autorka zahleděná do sebe, uvědomující si intertexty a pozoruhodně sebevědomá.